Tak to máme za sebou a můžeme se věnovat věcem jiným. Blíží se víkend, který si mnoho z vás prodlouží, když se jim podaří si vzít za pracovní pondělí volno. Neb v úterý je svátek té naší sametové revoluce, která byla převratem. A čím časově jsme dál od těch událostí, které změnily chod od totality k demokracii, tím víc se nám všem daří přispívat k demontáži všech hodnot, na kterých jsme měli snahu stavět. Myslím tehdy před čtvrt stoletím. Protože ať už si o aktérech z roku 89 myslí kdo chce co chce, společnost se tehdy zdála být jednotná a touha po svobodě byla cítit tak silně, že to bylo opojně omamné. Demontáž té jednoty začínala nenápadně pro mnohé, kteří si svobodu a demokracii představovali tak trochu jinak. A pro ty, kteří neuspěli, a to jak svou vinou, či jinak, třeba že naletěli na cokoliv, co nebylo vychytáno pravidly, které určovali ti, kteří začali s demontáží. Čím víc se vzdalujeme od toho zlomu, tím víc se nám daří rozdělovat lidi a dnes už i popouzet občany proti sobě a vnášet mezi ně strach.

Strach je ten nejlepší spojenec všech demontáží, které vedou k různým formám totality. Nejlépe je to možné sledovat v Rusku, kde mají tyto metody tak říkajíc pod kůží. Jsem rád, že jsem měl možnost zažít těch několik let po té 'sametové' v atmosféře beze strachu, nemyslím svého, ale strachu, který je cítit ve společnosti. Já se nebojím. Jen bych si přál, aby ti, co nás reprezentují navenek spojovali občany a místo dolů je táhli výš k ideálům hodnotnějším, než je být plebejský president pro plebejce a rozdělovat národ.

Ivan Baborák, výtvarník