Kulis a aktérů je mnoho. Výročí 25 let od převratu, tak jen útržkovitě a zkratkou: Klaus společně se Zemanem úspěšně nálepkově rozmělňují to, o čem se velká část naší společnosti domnívá, že je myšlenkově i morálně hodnotné a čeho je dobré si vážit a k čemu je dobré se hlásit. A váží si toho a oceňuje to i celý demokratický svět .

Dokladem je například do výklenku v Kongresu USA osazená, trochu mu nepodobná, busta presidenta Havla. Obhroublé slovní výlevy a polopravdy presidenta Zemana ostře kontrastují s výroky, jak presidentů okolních zemí, tak našich spojenců v USA, neb s nimi jsme přeci v jedné partě v NATO, jako jsme v partě druhé ve společné Evropě.

Jakoby jsme na naše spojenectví zapomínali, nebo mají navrch ti, kterým naše spojenectví vadí a otevřeně, nebo skrytě otáčejí oči na východ? Každopádně jsme svědky oživení občanské společnosti. Doufám, že jsme si většinovou a přímou volbou nezvolili presidenta, který bude nás občany vědomě rozdělovat a který nás a naší zem bude ostudně representovat v zahraničí.

Dvacet pět let od převratu je rozčarování a deziluze společnosti nemalá a nejde asi jen o to, kdo a co si představoval, nebo jaké měl očekávání. Jde také o nás, kteří ač ve svobodné společnosti jsme stále zakořeněni v myšlení, že být ticho je výhodnější, nemíchat se do toho nebo např. nezastat se pravdy nebo souseda, když se mu děje bezpráví. Svoboda je mimo jiné také o odvaze slušných lidí se ozvat.

Ivan Baborák