Dodnes se prolínají pohanské zvyky, jejichž síla je mocná tím, že odolává těm křesťanským, které v našem prostoru, myslím evropském, zatím přes veškerou moc a úsilí nenabyly vrchu a zdá se, že tak jako i u jiných svátků, které určují nějaký předěl ročního období, se vlastně již tradičně dobře doplňují. Jak to bude dál a jak silná bude víra v naše tradiční hodnoty s příchodem velké migrační vlny nových občanů, jejichž kultura a zvyky jsou odlišné, je jen na nás, Evropanech.

K nejpoužívanějším symbolům Velikonoc patří vajíčka (latinsky ovum). Ta měla odjakživa a ve všech kulturách magickou moc, neboť je v nich ukryt nový život a představují také symbol života a vzkříšení, životní síly, narození, nesmrtelnosti, slunce, bezpečí (díky skořápce) a zárodečného chaosu, ze kterého vznikl svět. Vejce se také přirovnává k hrobu, který skrývá život (symbolické spojení s Ježíšovým zmrtvýchvstáním). Pravděpodobně jako první zavedli zvyk darování vajec Egypťané a po nich už nebylo kultury, která by je ze svých rituálních zvyků vyřadila.

Vejce se odpradávna zdobila nejen u Slovanů, ale i u Litevců, Němců, Švédů, na Kavkaze, v Asii i u jiných národů. Nejstarší nalezená kraslice je prý stará 2300 let. A pokud byste chtěli vidět naši českou největší kraslici, zajeďte si do Proseče a tam ji na náměstí mají vystavenou, v Knize rekordů už zapsanou. Vysoká je tři metry a v obvodu měří šest a půl metru. Z vrbového proutí ji upletla partička krasavic z Pasek pod vedením Veroniky Doležalové.

Ivan Baborák, výtvarník

P.S. V minulém sloupku jsem se dopustil mystifikace, za kterou se omlouvám. Ptačí hnízda v Chrudimi neshazují bidelníci z Technických služeb města Chrudim, ale jiní, najatí bidelníci. Omluva přece patří k základům dobrého vychování. Štafetu předávám na pražský hrad panu presidentovi. On jistě ví proč.