Ahoj. Mám rád věci a události, co se pravidelně dostavují a člověčí konání uzemňují a dávají mu řád a pocit, že je s námi všechno v pořádku.
O co jde? Jak ráno při snídani zaslechnu charakteristický zvuk řehtaček, což je zařízení na vydávání prapodivného zvuku, jsem si jist, že zvony z kostelů frnkly do Říma a kluci přestavlčtí stejně jako vloni i mnoha letech dozadu obíhají naše Přestavlky s těmito dávnými udělátky a dávají signál, že jsou tady. Co? Velikonoce přece!
Původně pohanské svátky jarní rovnodennosti, kterým jsme my západní slované v pradávných dobách říkali „Červené svátky“ podle barvy, kterou se v těch dobách zásadně barvila vajíčka. Vajíčka byla pro naše slovanské předky symbolem životní síly, obnovy, života, znovuzrození, ale i smrti. Tedy současně života i smrti, začátku i konce. Vejce byla vkládána do hrobů, často do klína zemřelého. Vejce se našla v hrobech na Velké Moravě i v hrobech přemyslovských knížat. Stejně byla nalezena i v pohřebištích egyptských, etruských, řeckých i římských.
A jak to bylo u Slovanů s pomlázkou? Ta byla nejdůležitější a nejvýznamnější součástí oslav. Sílu tohoto zvyku dokazuje fakt, že se dodržuje dodnes. O mrskání či zmlazení se dovídáme z písemných dokladů ze 13. století. Hovoří o šlehání metlami z mladých vrbových proutků. Mrskali se všichni, ženy, muži, chlapci i dívky. Tento zvyk byl původně rituálem, využívajícím magické vlastnosti jarních zelených ratolestí. Středověcí katoličtí kněží vysvětlovali pomlázku mezi manželi tak, že jeden druhého odrazují od milování. Šlo o to, že bylo nařízeno jít o Velikonocích ke zpovědi a to znamenalo tři dny před i potom nehřešit. Symbolicky to hlídal prut položený v noci do postele mezi manžele. Tak si představte, že mistr Jan Hus ve svém velikonočním kázání doporučoval a říkal, že muži mrskají své drahé polovičky proto, aby jeden od druhého nevyžadovali v ten čas plnění manželských povinností.
Jak vidno, ne všechno z obyčejů i z doporučení mistrů se dochovalo do dnešních dnů.
Ivan Baborák, výtvarník
www.baborak.cz
