Ahoj!

Tak nám končí červenec. Umlkly mobily, všichni jsou u moře, či jiné vody, a hlavně pryč z města od upocených starostí. Občas přijde jen vychloubačná SMS odkudsi z konce světa, že tam jsou a jak si to užívají a tak. Hlavně se podělit o svou radost, že jsou tam, kde my ještě nebyli.

Mám ale pocit, že už neexistuje destinace, kde moji známí toho času cestovatelé dovolenkoví nebyli, a ty úchvatné zážitky, co jsem nucen poslouchat z jejich cest, je vlastně slohové cvičení. Ne každý z cestovatelů je dobrý spisovatel povídek na téma slohové práce: „Naše letošní báječná dovolená".

Ještě horší bývají chvíle vzpomínkových potlachů, kde jsem nucen, protože si nedokážu představit odmítnout, tři hodiny prohlížet fotografie amatérských rádoby fotografů, kteří vám ukazují rozmazané snímky pořízené nekvalitním mobilem, či nekvalitní obsluhou toho kvalitního přístroje, a hlavně poslouchat komentáře o těch jejich zajímavostech, a to např. jak vypadal turecký záchod v bulharském zapadlém městečku i s přiloženou fotografií.

Nedávno jsem se začetl do cestopisů pana spisovatele Čapka a došlo mi, že vlastně na vypravování o cestě se velmi dobře pozná, co koho doopravdy zajímá, jaký má pozorovací talent, tedy je to vlastně jakási vizitka toho kterého cestovatele. No a pan Čapek Karel, co si budeme povídat, napsal bohatým jazykem studie kultury a ducha zemí, které navštívil mezi dvěma válkami tak, že se dají svižně číst dodnes a svým pronikavým pohledem do charakteristik konkrétních národů a států nám dává informace, které jsou platné dodnes. Doporučuji jeho Anglické listy napsané v roce 1924, či Obrázky z Holandska (1932), které mi velmi pomohly na mých potulkách právě těmito zeměmi.

A tak, milí moji čtenářové, vydejte se na cestu, a pokud vám mohu doporučit, přibalte si knihu Jacka Kerouaca Na cestě, či našeho společného učitele Lao-ć, tedy Starého mistra, který pěstoval cestu (tao) a její sílu sílu (te), tedy jeho knihu Tao te ting, kterou spáchal někdy v roce 500 před naším letopočtem a mnozí čtenáři jsou z ní paf dodnes.

Ivan Baborák, výtvarník

P.S. Starý mistr například říká: „Co je potlačováno, šíří se. Co je oslabováno, sílí. Co je ničeno, rozkvétá."