Ahoj. Muzeum barokních soch a diskuze o něm, to je trvalka rozporů na chrudimské politické scéně. Spor se vede o cenu, za jakou bylo muzeum pořízeno a o správnost jeho využití. O vybavení kina, o zahrady za muzeem a jejich cenu. O to, zda měli duchovní otci vědět, že v muzeu nemůže být restaurace, a přesto byla v projektu. Zda bude muzeum tak atraktivní, že zajistí návštěvnost a tím i jistý příjem peněz na jeho chod. A tak dále a pořád dokola. Otázky jsou to legitimní. Odpověď, že si otázkami kálíme do vlastního hnízda, je přinejmenším prapodivná. To skutečně není argument.

Nikdy jsem se netajil tím, že vítám opravu kostela svatého Josefa. Že je rekonstrukce zdařilá, nám potvrzují i ceny, které ji zdobí. O tom, co kolik stálo či stát mělo, nehodlám spekulovat, neb tomu nerozumím. Pokud ale jsou pochybnosti, ať se udělá nezávislý audit.

Přesto dovolte malé zamyšlení. Když oslabena od odešlých členů a doplněna novými Chrudimská volba politicky ovládla radnici i kulturní, stavební i jiné komise, které spolu s městským architektem těmto vyvoleným posvětily a připravily vše, o co ve své prozřetelnosti požádali. Spanilá jízda mohla začít. Dalo jistě mnoho práce a času se ve městě politicky prosadit a zajistit si spolupráci se stranami v koalici. Většina těch, co tehdy byli v radě či zastupitelstvu, tedy ti, co souhlasili téměř se vším, s čím rychlá rota přišla, tam sedí dodnes. I nynější odbojář pan Málek zvedal ruku pro mnoho projektů z té doby, což je dnes jeho problém. A je otázka, kdo ho na radnici prosadil.

Ale staly se i chyby. Rekonstrukce Široké ulice a jiné projekty si nezískaly srdce obyvatel města. Oponenti takových řešení se stali politickými nepřáteli a každý občan s jiným názorem, byl pranýřován. Obyvatelé, kteří povětšinou jen mlčky sledovali, jak s jídlem a manipulací roste vládnoucím chuť, nadělili zcela právem Chrudimské volbě v příštích volbách stopku. Za doby vládnutí i nyní se zbytečně vykopávají nejen politické, ale i lidské, či kamarádské příkopy tak hluboko, že by už dotyční měli pochopit a uvědomit si, že to je cesta do pekel, která mimo jiné jistě nevede k jejich opětovnému zvolení. Celá jedna generace dnes padesátníků, která nepatří k vyvoleným, tak nedostala příležitost pro své město cokoliv udělat. A co zbývá ? Pachuť při vzpomínce na šance, které zmařila ješitnost, neukojitelné ambice, zášť a zloba.

P.S. Každý radní a zastupitel je zodpovědný nám, voličům, za to, čemu zvednutím ruky dává svůj hlas. Měl by si tedy dobře rozmyslet, co podpoří a co ne.

Ivan Baborák, výtvarník
www.baborak.cz