I když úkolů, které na nás kladou svátky je přehršel a při jejich plnění se člověk naběhá a nashání a nauklízí a napeče a tak vůbec se napřipravuje, aby v ty dny nastala ta kýžená a nutně vysněná pohoda gaučíkovotelevizní za pomlaskávání laskomin napečených, či koupených a ve frontě u kas vystátých. Neb co ušetříme času v super obchodech při výběru sortimentu v době předvánoční, to si na oplátku vystojíme ve štrůdlu u pokladen.

Ale nedejme se zmást a zmasírovat reklamou obchodníků, neb nic z toho, co neodmyslitelně už patří ke těm správným a dobře zabezpečeným prožitkům svátečním, tak nic z těch materiálně žracích ikon vánočních, tak nic z toho není povinné. Několik známých mi to potvrdilo, že pokud se stalo, a že se jim to už stává běžně, že se prostě něco zapomene obstarat, nebo koupit, tak ti známí se přiznávají, že jim ty věci ale vůbec na vánoce nechyběly. A jsou udiveni, že vlastně ani netuší kde se bere ta síla, která je vrhá znovu a znovu do toho stresového pobláznění nakupovacího předvánočního. Magie a zázrak svátků vánočních je jinde. Všichni víme. Jen se necháme, a rádi, zmasírovat konzumem.

PS. Pokud člověk navštíví některou z výstav tradičních českých vánočních zvyků, nestačí se divit, co stačilo ke štěstí a pohodě našim předkům. A o štěstí a pohodu tu jde. Nebo ne?

Ivan Baborák, výtvarník
www.baborak.cz