V poslední době jsem několikrát zaznamenal rozčarování kamarádů a známých nad marností organizovat něco pro druhé. Ať už jsou to story z regionální politiky, kdy si např. Petr Lichtenberg, zastupitel, který na zastupitelstvo dochází šest let, stěžuje, že celou dobu marně žádá o informace nejen úředníky města Chrudim, kteří podávat informace mají ze zákona, jako povinnost.

Dokonce se mu údajně dostane i odpovědi, že mu podklady úředník nedá, protože pan zastupitel Petr Lichtenberg není jeho nadřízený a tak už šest let bojuje s větrnými mlýny a je zvláštní, že o tom musí přinejmenším vědět všichni naši zastupitelé, které jsme si zvolili a asi jim je to fuk, neb co tě nepálí, to nehas. Heslo, které se v regionální politice, a nejen tam, vyplácí. Proč mám potom ale chodit k volbám? Nebo kamarád Richard Herbst, dřív kumštýř, teď aktivista a politik, který si nedá pohov a organizuje kde co.

Naposledy setkání k výročí sametové revoluce, či převratu, jak kdo chce. Ale mimo několika skalních jeho příznivců přišli než politici a promluvili Jindrovi Balousovi na kameru, i Richard promluvil, neb je také politik. V soukromém rozhovoru s ním, jsem se dozvěděl, že to tak je, že nikomu se nechce pracovat pro ostatní a už vůbec ne zdarma. Což není až tak překvapivé!

Tak jsem si také přiložil polínko a převyprávěl příběh Hozeného klobouku, pořadu autorského čtení, který zazářil, jak meteor a po dvou letech pravidelného měsíčního účinkování na chrudimském kulturním rybníčku skomírá, protože organizování se proměnilo na přemlouvání aktérů k presentaci. Snad to vyřeší, když Hozený klobouk bude jen čtvrtletně, alespoň budou mít více času na tvůrčí práci

Ivan Baborák, výtvarník

P.S. Dnes v 18 hodin, před premiérou divadelní hry Čtyřlístek v Klicperově divadle v Hradci Králové, mám vernisáž své výstavy nazvané Pozdní sběr. Zvu vás.