Lze říci, že mezi čtenáři jsou dvě skupiny s rozdílným pohledem na věc. Někteří míní, že bezdomovcům jde hlavně o jejich životní styl.

„Je pravda, že si jej ne vždy vybrali dobrovolně, ale více či méně si na něj zvykli. Nejvíce si váží té svobody. Mohou jít kam chtějí a nikdo jim neporoučí. Když jim nabídnete postel někde v ‘azyláku‘, tak je tam režim a to je pod jejich důstojnost - bere jim to svobodu. I mezi nimi se, tak jako mezi většinovou společností, najdou grázlové, kteří se snaží někoho obrat - a to i mezi ‚svými‘, tedy bezdomovci. Ovšem zároveň u těch ostatních platí, že se znají a že spolu cítí sounáležitost,“ píše diskutující Bleeer.

Jiní s lidmi bez domova nesoucítí. „Nepopírám, že život na ulici musí být těžký, ale s chrudimskými bezdomovci nemám ani špetku soucitu. Po každé, když některou z těchto pochybných existencí potkám, jsou pod vlivem alkoholu nebo obtěžují okolí. Když je potkáte v obchodě, zpravidla je obsahem košíku opět alkohol nebo cigarety. Oproti jiným zemím navíc máme poměrně kvalitní sociální systém, který jim může pomoci. Jsem přesvědčený, že kdyby chtěli, tak se do společnosti začlení, ostatně většina má zdravé ruce a nohy. Jejich parazitování na okolí jim evidentně vyhovuje a valná většina se nesnaží svojí situaci řešit,“ myslí si čtenář s nickem JL.

Diskutér Lee nahlíží na problém obezřetněji. „Soucit s potřebnými je třeba a je součástí každé civilizované společnosti. Věřte, že na ulici se může ocitnout každý, stačí k tomu hodně málo. Ti lidé zkrátka potřebují zachovat svoji lidskou důstojnost, jenže tu každý z nich po pár dnech na ulici nutně musí ztratit,“ tvrdí.

Rozuzlení není jednoduché, ale zajímavý pohled na věc přinesla čtenářka „teta“. „Věřte, že sami chtějí svobodu, nemít žádné starosti a zodpovědnost, oni jinak žít neumí,” dodává.

(red)