Příjemci zprávy se rozdělí do dvou táborů. Ti první vezmou informaci jako fakt, nařídí si domácí vězení, v klidu očekávají věci příští. Druhá skupina zpanikaří a začne na sobě hledat symptomy. Jako první začne bolet hlava, potom se přidá lehká zimnice, začne očichávání a ochutnávání všeho možného ve snaze zjistit, jaké smysly odešly. A k tomu mozek šrotuje: kdo byl ten syčák? Telefonáty s kamarády a známými vyjdou naplano, všichni jsou zdraví. Tak asi to byl někdo ve frontě v obchodu, lidi se u pásu na sebe stále lepí. Stopa vede do neznáma. A tak nezbývá než se uklidnit a čekat. Jak dlouho? Prý až dva týdny.

Burza škol. Ilustrační foto.
Školy musí studenty nově „lovit“ jen on-line

Už druhý den po obdržení zprávy je lépe, vždyť člověk by měl vědět, jak na tom je, a panika mu nepomůže. Bude opatrnější k sobě a ohleduplnější k ostatním. Uvědomí si, že je situace vážná. Nasadit si eRoušku a naučit se s ní žít je dobrá věc.