Břicho vře, svíjí se v nedočkavé křeči a postižený jedinec tiskne půlky k sobě v nevábně domýšlené předtuše, že nakonec tak jako tak nedoběhne včas. Krůčky se zrychlují, zužují a zkracují, zrychluje se i srdeční tep. Na čele vyrážejí perličky studeného potu. Snad to stihnu…

Pocity zoufalce při vpádu do dveří veřejné toalety se v takových chvílích vyrovnají okamžikům úlevy, jaké zažívá vyprahlý poutník na Sahaře při objevu oázy s pramenem chladivě průzračné vody.

V Chrudimi se teď už brzy nikdo nebude muset zdržovat hledáním drobných po kapsách. I když…, v takových okamžicích je existence čistých a vytápěných „kadibudek“ zcela jistě k nezaplacení.