Jako příslušník střední generace si tak trochu pletu Halloweena s Valentýnem. Už z toho je patrné, že mě oba svátky nechávají celkem chladným. Možná je to jen primitivní předpojatost, nevím, ale jelikož jsem zažil již pokusy o import ruského Dědy Mráze nebo novoroční „jolky“, jsem vůči trendům, přicházejícím tentokrát z opačné části zeměkoule, celkem imunní. Možná až mírně nevraživý.
Obchodníkům se ale nedivím, že jim je hedvábná košile ušitá ze zvýšených tržeb přece jen bližší, než hrubý kabát slátaný ze sukna českých tradic.
Nakonec, co je to vlastně „česká tradice“? Vždyť ani ty vánoční stromky nejsou naším vynálezem a Ježíše rovněž nemůžeme, při nejlepší vůli, počítat mezi velké české vlastence. Křesťanství přece přišlo zvenčí a tady se svého času „jenom“ ujalo.
Stejně jako Valentýn.
Nebo – na rozdíl od Valentýna?
