Nelítostný boj

Ač se to zdá poněkud nelogické, radostí bez sebe byli z prvního sněhu patrně i jiní dospělci. Ale i kdybyste si lámali hlavu sebevíc, na to, o koho se jedná, určitě nepřijdete. Kromě zmíněných dětí jsou to bezesporu soliči komunikací našeho města, kteří po jaru, létě a podzimu, nadmíru nadržení z nesolení,vyrazili s prvními centimetry krásného běloučkého sněhu do nelítostného boje s tímto zákeřným živlem, a na nic se neohlíželi. Padni komu padni, doznívá jejich bojový pokřik v hukotu sypačů. Jen více a houšť sypat a sypat, až se budou hory zelenat. No, hory, to jsem trochu přehnal, ale trávníky v sídlištích. Sypou a sypou jako kdyby to měli od kilogramů na metr. A když bojový sypač musí na chvíli zastavit, aby třeba nesvalil na zem a řádně neprosolil těžce se sunoucího a špatně slyšícího důchodce, se to obrovské množství hrubozrnné soli vrství a vrství na místě zastavení či otáčení tohoto sněhového predátora a službukonajícímu soliči je to šuma fuk.

Máte rozum?

Chodci nevycházejí z úžasu a kroutí nevěřícně hlavami. To přece není možné, cedí skrze zuby a litují pejsky, kteří musí tlapičkami brouzdat v té solné kaši. Na to, jak je asi budou nesnesitelně štípat a bolet všechny čtyři končetiny, však hrdinové za volantem sypačů jaksi nemyslí. Mají přece bojový úkol a musí jej za každou cenu splnit. Nemyslí na pejsky ani na draze udržované trávníky, které se po tom jejich „přihnojení" patrně už nebudou příliš dlouho zelenat.

Máte rozum chlapi? Co takhle sledovat předpověď počasí? Když meteorologové hlásí, že budou čtyři nad nulou, každý normální člověk, a nemusel mít ve škole z fyziky zrovna jedničku, pochopí, že se sníh bude záhy měnit ve skupenství kapalné, tedy velmi brzy roztaje, tak proč solit s takovou vehemencí a plýtvat drahou solí a ještě dražšími pohonnými hmotami, ničit městskou zeleň a zatěžovat již tak zatíženou ekologii? No, pokud se ovšem náhodou nejedná o plnění zmíněného solného plánu a ony prémie!

Není to první atak

A co vy odpovědní pracovníci, funkcionáři, politici, zastupitelé, ředitelé, vedoucí, provozů, podvedoucí, velitelé vozů, povozů, a já nevím čeho ještě? Proč nenecháte ty drahé a jistě v řádném výběrovém řízení zakoupené verky spravit nebo je vyreklamovat u výrobce či nějakého jistě velmi úslužného a podbízejícího se dodavatele, který ve vámi připraveném výběrovém řízení čestně vyhrál! Snad mi nechcete namluvit, že to nejde a že máte opravdu nějaký solný plán, který musíte splnit aby byly pěkné prémie, či přeplnit, aby ty prémie byly ještě větší. Že bychom žili v Kocourkově? To se mi skutečně nechce věřit. Osobně se léta znám s panem starostou, dokonce si i tykáme, někteří radní jsou mí vrstevníci a přátelé, ne, tomu opravdu nevěřím. Kdyby to byl první solný atak, byl bych zticha. Ano, něco se může přihodit. Třeba závada, selhání techniky či lidského faktoru jako tomu bylo, jestli se nemýlím, vloni. Ale opakovaně, a hned s prvními pár centimetry sněhu?

No dovolte, to můj rozum jaksi nebere a jistě nejsem sám. Nemám pravdu milí čtenáři?

Sůl místo sněhu

I po několika dnech, kdy už sníh všude ve městě dávno roztál, bylo na některých místech bílo a lidé opět kroutili hlavami. Jak je to jen možné? Že by v této podivné době přestaly na některých místech fungovat fyzikální zákony? Samozřejmě, že ne. To se jen závěje soli, ze kterých se dětičkám nějak nedařilo uplácat sněhuláky, pomalu vpíjely do zatím ještě zelených trávníků jak defilé vzpomínek na dobu, kdy se Chrudim s napadnutím prvního sněhu, třeba zrovna v době adventu, stala na nějaký čas kouzelným pohádkovým městem a jeho občané tu bílou nadílku přijímali s úctou a pokorou ke stvořiteli, který je takto obdaroval.

Ale to bylo dávno a dnes je přece nová doba. Moc by mě zajímalo, jaké prohlášení vydá k této bojové akci, uskutečněné, jak jinak než pod jeho velením, pan ředitel technických služeb, odborník na svém místě vybraný kdysi do funkce stejným způsobem jako ona technika, tedy v řádném a čestném výběrovém řízení. Schopný manažer, který se v loňském roce touto dobou po stejném zásahu v novinách velmi kál. No, a až se pokál, sliboval okamžité sjednání nápravy. Ale jak se zdá, zůstalo pouze jen u těch slibů.

Jen přiměřeně

Co říci na závěr? Nic ve zlém pánové, ale „ošetřili" byste si tímto způsobem třeba pečlivě udržovaný trávníček na své zahrádce? Nasypali byste si takovou vrstvu ne příliš levné soli před práh svého domu? Bylo by pro vás potěšením se bosýma nohama brouzdat v té solné břečce jako ti ubozí pejskové? Určitě ne. Tak se, prosím, chovejte tak, aby vás nemohl nikdo kritizovat, ale jen chválit. Myslím, že by to bylo pro všechny mnohem příjemnější.

A když už budete cítit potřebu solit, tak se před tím bojovým úkolem podívejte na pohádku Sůl nad zlato a solte, prosím, přiměřeně, přiměřeně!

Vlastimil Doucha