Přesně před 79 lety, 27. května, Gabčík a Kubiš spáchali atentát na Reinharda Heydricha, 10. června byly vypáleny Lidice a o dva týdny později lehly popelem Ležáky za přechovávání rádiového vysílače patřícího k operaci Silver A.

Tolik z historie, se kterou se děti v sedmdesátých a osmdesátých letech seznámily jen okrajově. Důležité bylo obléci pionýrský kroj, zpívat budovatelské písně, hledět směle krásné budoucnosti vstříc. Ležácké pietní území brázdili závodníci na motorkách, ve stáncích voněly párky, nedostatkových banánů a pomerančů bylo ke koupi dost. Tragické příběhy mlynáře Švandy, strážníka Kněze, rodiny Štulíkovy a dalších stály na okraji zájmu tehdejší garnitury.

Ti nejmocnější se soustředili spíše na Lidice, ostatní obce zničené nacisty včetně Javoříčka nebo Ležáků je nezajímaly. Zlom přišel až po roce 1989, kdy se postupně v ležáckém památníku ukázali prezidenti Václav Havel, Václav Klaus, ten dokonce třikrát, a naposledy Miloš Zeman před sedmi lety.

Kdo zavítá na červnovou vzpomínku letos? Zeman odkázaný na invalidní vozík už se omluvil, to je už je známá věc. Památník zatím seznam oficiálních hostů sestavuje, jména hostů se teprve dozvíme. Hlavní je to, že vzhledem ke komornímu rázu pietního aktu přijedou pouze ti, kteří byli pozváni. A tak se ani letos nedostane k mikrofonu Jaroslav Vodička, kontroverzní předák Českého svazu bojovníků za svobodu, který v minulosti velmi rád v Ležákách řečnil a v projevu vyjadřoval své politické názory. Vyvražděné rodiny ležáckých kameníků si tohle nezasloužily a je jedině dobře, že každoroční vzpomínka získala jasně daný scénář spočívající v úctě a tichém poděkování za hrdinství v boji proti nacistickým okupantům.