Zní to neuvěřitelně, ale obrovskou vlnu nevole vyvolalo rozhodnutí bojanovských obecních zastupitelů, že při hlasování o znovuotevření lomu poblíž Hůrky nebude brán zřetel na názory občanů hlavního města Prahy.
A právě chalupáři, kteří se na chodu obce podílejí pouze poplatky za odpady a moudrými radami, jsou zásadně proti obnovení těžby. Popravdě řečeno, není divu, že nechtějí přijít o romantické zákoutí zdobené zbytky železobetonových pilířů a haldami suti ohraničené zrezivělým pletivem, ani o klid, kvůli kterému sem na několik dní v roce jezdí.
Pro někoho úsměvný, pro jiného urážejíci je ovšem způsob, jakým chalupáři svůj názor na lom prezentují. Starousedlíci - ať už pro, nebo proti lomu - jsou zjevně v jejich očích vesnickými burany, a tak chápou jako svou svatou povinnost vysvětlit jim, co je pro ně správné.
Od celkem neškodného machrování a ohánění se právníky i zkušenostmi zkušených v hospodě se s blížícím se hlasováním o budoucnosti lomu stupňují i formy nátlaku.
Zatím posledním soustem je dvoustránkový elaborát, který každý občan Bojanova a okolních vesnic našel během posledních několika dnů ve schránce.
Je celkem pochopitelné, že chatař, chalupář nebo důchodce, má na otevření lomu ve většině případů jiný názor než občan v produktivním věku, který ocení každou korunu určenou na zlepšení životní úrovně v obci.
Ať už se Bojanovští rozhodnou pro lom, nebo proti němu, věřím, že jsou schopni toto rozhodnutí učinit samostatně. Už jen proto, že jsou to na rozdíl od chalupářů oni, kdo zde trvale žijí.
D. Michálková,
Bojanov
