A ještě si přidám, nikdy jsem nezaznamenal tolik předpovědí, které se trefily vedle. Ale stalo se a už se rozhořelo předpovídání, co a jak ten Trump udělá a jak to ovlivní svět a nás tady v té naší Evropě. Já jsem nefandil ani té paní Clintonové, neb se dívala, ne do kamery, tedy do mých očí přes obrazovkou, ale někam tam až za mě, někam tam, kde mají ve Washingtonu ten Bílý dům. A stejně tak i Donald s tou svou přehazovačkou. K této frizuře a těm, kteří se jí zdobí, tak ti jsou mi podezřelí, a to proto, že člověk, který nepřizná a zakrývá svou pleš, může zakrývat i ledacos jiného a tak nemůžete ode mne chtít, abych takovému člověku věřil. I když bych se v tomto případě rád mýlil.

A chcete vědět jak to všechno dopadne? Nechte se překvapit! Mám zato, že v tom je ten háček. Málokoho zajímá překvapení, málokoho zajímá tajemství, málokdo chce znát pravdu, pokud něco takového ještě v našem postmoderním světě, kde každý je odborník na všechno, ještě existuje. Věříme víc vědmám, politikům a různým šamanům než vlastnímu rozumu a s lehkým srdcem se necháme manipulovat. A s pravdou je to tak, jak pravil polský odborový předák a pozdější president sousedního Polska Lech Walesa: „Pravda je jako prdel, každý sedí na té své".

A dnes jsem jel automobilem odevzdat vzorek své krve, aby mi moje milá paní doktorka řekla, co si to moje hříšné tělo zase na mne vymyslelo, i když já vím, že vše je mou vinou. V automobilu jsem poslouchal poslední album písničkáře a básníka Leonarda Cohena a v jeho titulní písni zpívá: „Pane, jsem připraven", abych doma u monitoru se dozvěděl smutnou zprávu, že skvělý člověk a autor nesmrtelných písní zemřel.

Ivan Baborák, výtvarník

P.S. Pan Franz Kafka napsal a Michal Kramář mi poslal: Jako cesta na podzim, jen ji vymetou, už se znovu pokryje listím.