Úvahy o tom, jestli MUBASO bylo v minulosti tou správně zvolenou prioritou, na kterou muselo být vynaloženo tolik také čistě chrudimských peněz, se nyní stávají logicky zbytečnými. Rozhodnutí bylo učiněno v minulosti, dříve provedená část akce byla pro nové vedení radnice dědictvím, ke kterému bylo třeba přistoupit s plnou odpovědností a které nakonec bylo dotaženo do finále. Stejně tak už nemá smysl ani kritika té části bývalé koalice, která přešla do opozičních lavic, jak jinak a prý lépe měla být zorganizována konečná fáze.
Nyní nás všechny – i když zejména Chrudimskou besedu, která bude mít muzeum ve své správě - čeká zcela věcný a praktický úkol zasadit se o to, aby MUBASO přitáhlo zájem co největšího počtu českých i cizích návštěvníků, médií i jiných subjektů. Aby na něj nakonec mohli být pyšní i Chrudimáci, kteří se k rozhodnutí učinit MUBASO prioritou stavěli skepticky a kriticky (přinejmenším skeptikem jsem byl já sám také). Aby na něj mohli být Chrudimáci pyšní nejen v případě světové soutěže LivCom, kde jsme postoupili do finále a kde podle všech indicií rozhodně nejsme bez šancí.
Aby se tedy MUBASO – samozřejmě v rámci možného – co nejvíc zhodnotilo v každém ohledu - jak finančně (i kdyby ne výslovně ziskově), tak i jinak než finančně …
Finále 10. 9. 2011 neznamená proto konec práce – pro Město Chrudim ale zejména pro Chrudimskou besedu, příspěvkovou organizaci města, která jak už bylo uvedeno, bude mít MUBASO na starosti. Značná část práce, jak naložit s tímto dědictvím – ať už pro někoho chtěným nebo nechtěným - je pořád ještě před námi.
Čili práce ještě bude – jak se v českých zemích říká v tomto případě jistě trefně – doslova „jako na kostele“ (kapucínském). Držme si palce !
Miroslav Tejkl
místostarosta Města Chrudimě
Poznámka na závěr:
Mých pracovních povinností se Muzeum barokních soch týkalo jen velmi okrajově – proto je také tento článek jediným mým příspěvkem na toto téma, motivovaným jen obecným zamyšlením nad blížícím se slavnostním finále a tím, že všechno nekončí, ale i něco začíná.
Takže bych v této souvislosti jen připomenul skoro třicetiminutovou historickou filmovou fresku „Kamenný příběh“, kde mohu říci, že pokud se celá záležitost s MUBASO už rozběhla, bylo skutečně šťastným rozhodnutím a řešením, že pověření film natočit dostala Filmová akademie Miroslava Ondříčka z Písku (Miroslav Ondříček byl jak známo „dvorním“ kameramanem režiséra Miloše Formana).
Výsledek – tedy kategorie a kvalita díla – podle názorů odborníků rozhodně odpovídá vynaloženým nákladům. Spolupráce s filmovou akademií byla bezkonfliktní, vztahy přátelské a změna vedení radnice tyto vztahy v žádném ohledu negativně neovlivnila.
Díky, rektore Goetzi …