Pohostinnost primátorky Chomutova Ivany Řápkové (ODS) a starosty Litvínova Milana Šťovíčka (ODS), kteří za účelem argumentační převýchovy nabídli ministru pro lidská práva Michaelu Kocábovi (Zelení) bydlení v lokalitě s nepřizpůsobivými občany, by ve své podstatě mohla být občansky nakažlivá.
Vůbec bych se nedivil, kdyby stejný způsob politického nátlaku použili například důchodci, samoživitelky, nezaměstnaní a pacienti. Bylo by zajímavé sledovat ošívání Ivany Řápkové, kdyby jí k nastěhování do této lokality a hospodaření pouze s penězi za průměrný důchod vyzvaly takto žijící důchodkyně. Za podívanou by jistě stála i reakce Milana Šťovíčka, kdyby mu obyvatel Litvínova, který po nezaviněné ztrátě zaměstnání žije pouze z podpory v nezaměstnanosti, nabídl, aby si v Janovském bytě dlouhodobě vyzkoušel život za tyto údajně rozmařilé dávky. Stejnou zkušenost s životem na sociálních dávkách by mohli absolvovat se svými dětmi, které za své rodiče nemohou, aby i ony poznaly, jaké podmínky mají pro svůj zdravý tělesný a duševní vývoj v životě na sociálních dávkách. Samozřejmě jen za předpokladu, pokud by děti měli.

Ať uplatní vliv!

V žádném případě nejsem hlasatel rovných žaludků, ale pokud mohou tímto způsobem převychovávat námi volení zástupci vládní činitele, pak stejný způsob má právo použít kdokoliv jiný. Možná bych dokázal přijmout argument, že legislativa neumožňovala včas účinně zasáhnout. Konec konců, i v boji proti šibalům, proti kterým jsou nepřizpůsobiví dlužníci jednoznačně nominální žabaři, tahá stát už od počátku devadesátých let nepochopitelně za kratší konec. Pouze však v situaci, že by ho předložil člověk bez „vlivu“. Takovými lidmi Řápková a Šťovíček, včetně všemožných straníků ve funkcích, kteří se na špatnou legislativu také vymlouvají, rozhodně nejsou. Jejich povinností bylo, je a bude, aby tlačili na své stranické kolegy zákonodárce, či spolustraníky vládní činitele, aby přijali takové zákony, které by umožňovaly včas a účinně zasáhnout. Osobní odpovědnost z jakýchkoliv dlužníků, tedy i nepřizpůsobivých, nelze v žádném případě sejmout. Stejně tak ani politickou odpovědnost těch, kteří konat mohli a měli. Pokud primátorka Chomutova a starosta Litvínova nedoloží, že dlouhodobě své stranické kolegy v Parlamentu legislativní iniciativou vyzývali a vyzývají ke změně, pro volenou samosprávu, důležitých zákonů, pak by neměli nikomu radit, kde má bydlet. Sami by se ale za trest mezi nepřizpůsobivé měli nastěhovat. Pokud svoji předchozí snahu naopak doloží, pak by se směrem na Janov měly vydat stěhováky z Parlamentních lavic na Praze 1.

František Štván