Z žádné amnestie jsem nebyla nikdy nadšená. Umím ale její smysl pochopit třeba proto, že jsem taky řidič a tudíž jen krůček od zločinu. Věřím, že matkám chybujících synů a dětem propuštěných rodičů prezident radost udělal. A pro člověka, který se dostal do vězení poprvé, je jistě dostačujícím varováním pro zbytek života i částečný trest. Z našich srdcí vymizelo křesťanské milosrdenství.

Za trestuhodnou považuji mediální masáž, kdy nám „objektivní novináři" předkládají jen obrázky propuštěných cikánů a předkládají polopravdy typu: „Podpora v nezaměstnanosti pro amnestované může být 14 až 16 tisíc výsměch důchodcům!" Aby na tyto částky amnestovaní dosáhli, museli by během dvou let alespoň jeden rok pracovat a čistý měsíční plat by musel být asi 30 tisíc korun. Průměrná čistá mzda vězňů je 3238 korun. Dávky se tedy pohybují kolem dvou tisíc korun. Denní náklady na jednoho vězně jsou při tom až 1 tisíc korun. Neplatiči výživného tak stojí daňové poplatníky 30 tisíc měsíčně!

Prezident V. Klaus jako historicky první hlava státu při svém nástupu do funkce v roce 2003 amnestii nevyhlásil. Učinil tak až při svém odchodu z funkce u příležitosti 20. výročí vzniku ČR. Udělil také čtyřikrát méně milostí než V. Havel, který navíc amnestoval i těžké zločince.

„Hrdinský čin" sundávání obrazu ze zdi vám ředitelé a starostové respekt a úctu žáků a rodičů nepřinese.

J. Paštiková