Ale slavili jsme sedmnáctý listopad a přicházely mi pozvánky na všechny ty události, které se odehrávaly v hlavním našem městě Praze, ale i na jiných místech naší krásné republiky. A nestačil jsem se divit, jak se takové oslavy dají připravit barevně a radostně!

Také mi přišla pozvánka od kamaráda Ríši Herbsta abych, jak psal na pozvánce, si uvědomil že: Boj pokračuje, trapná nejistota trvá a jsme obklíčeni blbostí. Postrádáme jistotu, zda pátá kolona není už i v nás. A ať prý vezmu svoji buchtu a nástroj s tím, že ve 14 hodin je sraz u kašny. A já znovu jsem si uvědomil, když jsem viděl video se záznamem z této události, že se neumíme radovat z důležitých milníků, a to jak historických událostí dávných, tak i nedávných.

Není to tak dlouho, na tomto místě, a i nyní si myslím, že atraktivita chrudimských oslav nedoznala do dnešních dní tu správnou dramaturgickou změnu. Co je to prosím vás za oslavu vzniku státu, kde není prostor, jak vyjádřit tu radost? Proč například po aktu kladení věnců nejsou produkce muziky aj. na podiu u busty TGM z vlastních regionálních i jiných zdrojů? Proč pořádáme takovou „oslavu"?

Už jenom to slovo, kterým nás pořadatelé zvou, přece neznačí jen smutný pohled na špičku bot a v ruce věnec v řadě zástupců politických stran na nábřeží řeky Chrudimky.

A stejní zástupci, nyní už bez věnců, ale zástupci politického sdružení – rodinné firmy, jejíž předseda „Bureš" mi ten samý den sdělil z obrazovky, něco úplně jiného, než jeho chrudimští zástupci a to, že on žádné ohrožení demokracie nevidí, tak ti „chrudimští zaměstnanci firmy"mne zvou na oslavu na chrudimské náměstí, aby stejně jako na tom nábřeží s věnci sbírali politické body.

Nedivte se. prosím, že jsem na takových oslavách chyběl.

Ivan Baborák, výtvarník

PS: To ale neznamená, že neslavím. Naopak! Touto glosou oslavuji předešlých 555, které jsem pro vás, moji milí čtenáři, spáchal a snad i páchati budu.