Skutečnost je ale taková, že lidová Čína za 65 let „okupace" dokázala snížit míru negramotnosti na zlomek stavu před rokem 1950, kdy číst a psát neuměl v Tibetu skoro nikdo. Dnešní tibetské děti mluví a píší tibetsky i čínsky, jak když bičem mrská.
Znalost čínštiny jim umožňuje studovat na stovkách univerzit po celé zemi. Mohou ale studovat přímo ve Lhase na tibetské univerzitě.

Univerzita ve Lhase má dohodu o spolupráci s univerzitou v německém Marburgu. Možná by se v budoucnu dokázala dohodnout i s univerzitou v Pardubicích. Mladí by nějakým tím stipendiem na studium tibetštiny ve Lhase ve výšce 3600 metrů nad mořem určitě nepohrdli.

To by tam ale nejprve musela skončit tibetská intifáda podporovaná z ciziny, mimo jiné fangličkami na našich radnicích.

Představitelé města i kraje by museli přestat čerpat svoje informace pouze ze zdrojů tibetské diaspory, z hollywoodského trháku „Sedm let v Tibetu" nebo z fantasmagorické slátaniny Jamese Hiltona „Ztracený obzor".
Pak by se mohli dozvědět, jak zlá Čína postavila hodným Tibeťanům letiště, silnice, železnice, školy, zajistila mobilní telefonní spojení, ale i ony tibetské slabikáře. Pokud nezapomenu, jeden z nich panu primátorovi ze svých cest do čínských hor přivezu.

Rozvoj nynější Číny je impozantní

Ve starším příspěvku z roku 2013 na stejné téma opakuje radní Pardubického kraje Jaromír Dušek lež, že „Tibetané tvoří už jen třetinu tamějšího obyvatelstva".
Aktuální údaje podle Wikipedie z roku 2014 pro Tibetskou autonomní oblast jsou následující: 90% Tibeťané, 8% Číňané, 2% ostatní.

Nynější rozvoj lidové Číny je impozantní a dech beroucí proces. Komunistická strana zreformovala zemi k nepoznání a od svého někdejšího předsedy Maa se úplně odpojila. Zavírat před tím oči a zříkat se možností oboustranně výhodné spolupráce kvůli údajnému „útlaku" je známkou hlouposti.

Kdo chce protestovat proti skutečnému útlaku, měl by raději vyvěsit vlajku tureckých Kurdů.

Pavel Křivka, tlumočník, překladatel, Pardubice