Disciplíny jsou tři, délky různé - třeba čtyřicet kilometrů na kole, čtyři kilometry běhu. To by šlo. Na závěr však vypití čtyř půllitrů piva na čas, který je pro celkové hodnocení nejdůležitější, neboť ten se sčítá. A určí vítěze závodu. Podotýkám, že jsem tím posledním, který by varoval před konzumací národního nápoje. Naopak, moc rád si ho dám. Ale v klidu, u stolu, nejlépe v dobré společnosti.
V trenérských kurzech jsme se učili a vědí to dnes i fotbalisté na pouhé okresní úrovni, že po zápase se nedoporučuje hned se vrhnout na pivo, ale nějaký čas počkat. Natož bezprostředně po takové fyzické zátěži, jakou představují dvě předcházející disciplíny, jsou čtyři na ex kombinací pro zdraví přímo vražednou.
Už před nějakými čtyřiceti lety jsme něco podobného zkusili i v Litomyšli. Závod v běhu na šest kilometrů přes šest vytipovaných místních hospod, v každé z nich jedno předem natočené pivo, to poslední šesté v cíli zase v kiosku na stadionu. Další ročník se však nekonal.
Když se o tom dozvěděl náš skvělý klubový lékař Princ (otec pozdějšího ligového hráče Tondy Prince), který jinak byl pro každou „špatnost“. Řekl nám jasně, tohle, kluci, už nikdy nedělejte! Pivo si dejte, ale až později, v klidu.
Nevím, možná, že jsou dnes doktorské poznatky jiné. Přesto však mě ty čtyři půllitry jako rozhodující závěr triatlonu tak trochu překvapují. Navíc v propoceném dresu a v trenkách to nevypadá pro sportovní příznivce ani moc esteticky. Asistuje vůbec při těchto závodech lékař? Pokud nic nenamítá, tak se omlouvám, jsem asi ze staré školy.
ZDENĚK VANDAS, Litomyšl
