Pomoc hasičů při kalamitě byla neocenitelná

26. 11. 2008

Kliknutím zvětšíte

Nedělní sněhová kalamita na Chrudimsku. | Foto: Karel Dvořák

Hasiči na sněhu aneb pomoc při nehodě

Vážená redakce,

nejsem žádná spisovatelka a je to poprvé, co něco takového píšu, ale prostě mi to nedá. Svůj příspěvek do Chrudimského deníku jsem nazvala výstižně „Hasiči na sněhu“

Vše se odehrálo v sobotu 22. listopadu. Jistě se vám vybaví sněhová nadílka, která nás ráno při pohledu z okna překvapila. Přesto, že naše sdělovací prostředky radily řidičům nevyjíždět, my jsme toto varování s manželem vzali na lehkou váhu a hlavně starost o naší chaloupku nás donutila se do této nepohody vypravit. Nakonec, naše Škodovka byla na zimu vybavená, tak jsme byli vcelku v pohodě.

Cesta probíhala dobře, zimní gumy tomu určitě hodně napomohly. Téměř v cíli jsme narazili na – pro některé řidiče nepřekonatelnou překážku – kopec pod Sečí směrem od Kovářova. Bohužel v momentě, kdy jsme byli v jeho polovině, do nás v protisměru narazila řidička, která nepřizpůsobila jízdu stavu vozovky a hlavně letní gumy v tomto počasí působily jaksi nepatřičně. Boční náraz nás hodil do metr hlubokého příkopu, z auta se začalo kouřit a my s manželem jsme měli velký problém se z něho „vyhrabat“. Sklon a zničené dveře u řidiče nám působily značné potíže.

A tady je ten zlom celého příběhu a hlavně důvod, proč tento článek píšu.

Musím přiznat, že i když nám bylo všelijak a určitě nám nebylo jedno, jak jsme dopadli, ocenili jsme – v této „uspěchané“ době, kdy se každý stará především o sebe – zájem a starost jak viníků nehody, tak i projíždějících řidičů, kteří nabízeli pomoc. Zní to jako samozřejmost, ale víme všichni, že ne vždy to tak bývá. Naštěstí ke zranění nedošlo a škodovka to taky ustála, a jak varoval manžel, „neblaflo to“.

Moc bych chtěla poděkovat profesionálním hasičům ze Seče, kteří přijeli prakticky ihned po zavolání a vydrželi s námi celou dobu až do vyproštění auta z příkopu. Díky nim jsme „nezmrzli“, protože nás pustili do svého vozu, kde jsme byli chráněni před silným větrem a stálým chumelením. Někteří z projíždějících řidičů uvítali jejich pomoc a viděli jsme i boj tří chlapů v hasičských úborech proti přírodě, kdy doslova silou vůle udrželi auto na silnici a zachránili řidiče před podobnou situací, jakou jsme zažili my.

I příslušníci policie z Třemošnice přijeli v zápětí po nahlášení nehody, provedli dechové zkoušky na alkohol u řidičů – negativní – zkontrolovali doklady, ale bohužel, nebyli od „dopravky“ a vzhledem k tomu, že se škoda jevila vyšší než 50 tisíc korun, museli jsme čekat na dopravní policii z chrudimského oddělení. Ta přijela až za čtyři hodiny – nehod bylo hodně a tak, i když to bylo zdlouhavé čekání, nemohli jsme jim to mít za zlé. Překvapila mě operativnost, s jakou jsou tyto škody vyřizovány. I tady musím přiznat, že se pracovníci dopravní policie chovali velmi profesionálně, a i když toho museli mít taky „dost“, v žádném případě to nedávali najevo. Pokud to jen trochu šlo, měli zájem nám pomoci. Někdy stačí málo – třeba vytopené auto, ve kterém se ihned na místě sepíše a vytiskne pro viníka i poškozeného protokol a nebo úsměv a umění najít ta správná chápající slova. Těm všem patří můj obdiv a poděkování.

Jediní, kdo „nezklamali“, byli silničáři. První pluhy jsme tady viděli projíždět kolem poledne. Takže písnička Jarka Nohavici, která líčí první sněhovou nadílku, měla přece jenom v něčem pravdu. Jsem moc ráda, že jen opravdu v něčem.

Ještě jednou, HASIČI, DÍK ZA VAŠI POMOC. Na tomto případě je vidět, že se vaše profesionální pomoc a zkušenosti hodí nejen u požáru, ale v dnešní uspěchané době a velkém provozu na silnicích se bez vás neobejdeme ani při dopravních nehodách. Nechtěla bych tuto situaci zažít znovu, ale přála bych všem řidičům, kteří už tu smůlu budou mít, aby se setkali se stejnou pomocí a ochotou jako my.