Diskutovalo se místy hlasitě a po některých příspěvcích zazníval dokonce potlesk. Naproti tomu však nikdo na nikoho nehučel, nepískal. Co si tak z těch tří podvečerních hodin vybavuji, nezaznělo v nich sprosté slovo. Bylo evidentní, že všem šlo o věc. Jenže ani to nestačilo k tomu, aby ze schůzky vyplynul nějaký konkrétnější závěr. Bohužel.
Zato co se idealismu týče, ukázalo se, že mnozí jsou jím obdařeni v míře vrchovaté. Nic proti snům a ideálům. Bez jejich prosazování by se svět zastavil. Ale myslet si například, že pravidelné překračování hygienických hlukových limitů „starosta s hygienou nějak vyřídí"? Či vycházet z toho, že za kulturou do „leťáku" budou lidé docházet od Lidlu, když předtím zanechají svá auta na tamějším soukromém parkovišti? A našly by se i další myšlenkové „perly".
Co tím chci říct? Snad jen tolik, že k dobrým úmyslům je třeba přidat i řádnou porci kritického myšlení. Hledat souvislosti, vazby, důsledky. A to se ještě mnozí musejí učit.
