Jaro je tu, příroda se zazelenala. A zároveň zežloutla, pochopitelně. Jásavá barva řepky olejky ale potěší jen málokteré oko. Lidé ji zkrátka nemají rádi. Důvodů je několik: vinou chemických postřiků hynou včely a srny, rostlina utlačuje další tradiční plodiny jako luskoviny nebo brambory, její pyl způsobuje silné alergické reakce.

Agrární komora ČR tvrdí, že jde o mýty, a tak spustila kampaň, ve které některé vyvrací. Alergii údajně žlutá kytka nezpůsobuje, viníky jsou pyly borovic a jiných stromů. Každý včelař v okolí pěti kilometrů je prý dostatečně dopředu informován o plánovaném postřiku. Výměra řepky se podle statistiky agrárníků postupně snižuje, i když je díky hlubokým kořenům výtečnou předplodinou. V České republice se aktuálně pěstuje zhruba na 17 procentech zemědělských ploch. A ještě jedna zajímavost: 80 procent sklizně míří k potravinovému zpracování a zbytek je využitý k výrobě biopaliva.

I přes tuto informační kampaň alergici slzí a kýchají, jen se k řepkovému poli přiblíží, a žádné borovice či břízy v okolí nevidí. Zahrádkářům scházejí včely, životodární opylovači jejich výpěstků. V tomto případě možná není na vině řepka, ale postupné ubývání včelstev. Podezření tu však je, a veliké.

Buďme objektivní. Pokud se zahledíme do dáli v tom našem chrudimském regionu, musíme uznat, že zelená barva převažuje v přírodě letos snad víc, než vloni. A pozor – to žluté, co kvete na polích na podzim, je hořčice, ta za nic nemůže!