Každému člověku, který vstoupí do washingtonského muzea letectví a astronautiky, se až zatají dech, když si může ohmatat kosmický koráb, se kterým první lidé přistáli na Měsíci. Člověk má při tom velmi slavnostní pocit. Je to opravdu velký prožitek, který bych každému přál. Člověk se dotkl poprvé již před více než čtyřiceti lety cizího nebeského tělesa a zanechal zde stopy. Přesto se nedá říci, že by od té chvíle bylo na světě vše jasnější, že by zmizela lidská bolest a strádání a že by byla zcela nasycena lidská touha po Pravdě a Lásce. Do jisté míry tímto fantastickým úspěchem lidské techniky byla uspokojena touha po poznání. Naplnit lidská srdce beze zbytku pravdou, láskou a radostí přesahuje lidské možnosti. To může učinit jen ten, jehož narození nám Vánoce připomínají. Může to učinit ovšem jen tehdy, když mu otevřeme svá srdce a jsme ochotni naslouchat jeho poselství, které je tu dané a psané už přes dva tisíce let.
Jeden z těch, kteří stanuli na Měsíci, americký astronaut James Irwin, účastník mise Apollo, o tom řekl: „To, že Ježíš přišel na naši zemi, považuji za důležitější, než že člověk přistál na Měsíci.“
Bohumil Šitavanc, katolický kněz
