Ahoj.

To počasí depkově pošmourně dušičkově barevně pozdně podzimní se ovšem letos kupodivu nekoná. To je věta co? Za okny se promítá dušičkově babí biják. Ne, že by nás ty depky nestíhaly a prapodivné události posledních dní, kdy kde kdo zešílel jen tak z vlastních neukojených ambicí, výjimečnosti, nadutosti, či jen z předvolebních klání, a my, místo abychom se zastavili a příští týden vzpomněli těch, kteří jsou uloženi v urnách už nafurt.

Půjdeme nespíš k urnám volebním vložit do nich jména těch, kteří budou určovat další běh té naší malé, leč milé země. Marně hledám ty, kteří si můj hlas zaslouží, a tak se obloukem vracím k těm počátečním depkám. Ale k urnám půjdu a to jak k těm volebním, tak i k těm, ve kterých mám své předky uložené navždy na starostlivě vyzdobeném hřbitově v Chocni. A zapálím svíčku a zavzpomínám. Ta cesta od kolébky ke krematoriu je nevyzpytatelná a každý tam dojde. O tom, jak bohatá a smysluplná bude, tak o tom rozhoduje mnoho věcí…například i ty dnešní volby. V životě lidském je k volbě mnoho věcí, ale také dost těch, o kterých volit, tedy si vybrat nejde. Jako třeba to počasí. To dnešní ale beru všemi deseti.

Ivan Baborák, výtvarník