Ahoj! Je tu březen, mám před očima krokusově žluto, které už stačilo vystřídat sněženky, které se obvykle derou ze zbytku závěje na záhonku. Letos je to ale jiný příběh. Zpoza lesního mechu na nás může juknout jarní houba. Houbaři, hurá! Rostou. Ostatně, roste kde co.

Tak například raketově roste počet občanů, kteří využívají služeb drahého ubytování s asistencí lékaře, staniční sestry, pěti zdravotních sester, pěti sanitářů a deseti lékařů, kteří se střídají v pohotovostních službách. Mluvím o ubytování na záchytkách, které stojí za pobyt 3.200 korun, a to v placatých Pardubicích. Polovina klientů stejně nezaplatí, a kdo bude tedy cálovat je nasnadě.

Distributoři plynu na otop jsou letos zoufalí a majitelé teplárny ve Chvaleticích i se šéfem dozorčí rady, bývalým předsedou vlády Topolánkem, musí odsířit německé uhlí, se kterým ve Chvaleticích nyní topí. Bude to jistě něco stát, ale prý nám skokové zvýšení cen nehrozí. Ono stačí jen rok, co rok zvedat cenu o malé krůčky. Letos, tuším, o osm procent. Takže zase mluvíme o růstu, a to je písnička, na kterou jsme si už zvykli a která nepřekvapí, neb je to tak se vším.

Roste i neplodnost, takže logicky rostou i počty dětí ze zkumavky. Současná právní úprava neumožňuje zákrok lesbickým párům a léčbu neplodnosti odpírá i samotným ženám. I tato hranice by se mohla v budoucnosti posunout. Společně s Jirkou Dienstbierem bych byl pro i já.

My totiž děti zoufale potřebujeme z mnoha důvodů, hlavně proto, aby na nás měl kdo dělat, až se, doufám, dožijeme důchodového věku, aby naše plémě nevymřelo a abychom si my budoucí stařečci měli s kým hrát.

Zatím to vypadá tak, že si naše vnoučky budeme muset udělat sami. Ostatně, že bychom se v budoucnu mohli těšit z pravnoučků, jako naše rodiče, tak to nám fakt nehrozí.

Ivan Baborák, výtvarník