Automaty člověku vydají kávu, mléko, sušenky a někde i brambory. Ale bez peněz to neudělají. Samoobslužná skříň, kterou si zahradnice Michaela Tejnecká troufla umístit v parku Hamzovy léčebny v Luži, už funguje na jiném principu. Přijdete ke krásné renovované dřevěné almaře, vyberete si petrklíč nebo kytičku narcisek a do šuplíku hodíte peníze. Jak jednoduché. Ale - s květinami můžete bez zaplacení odejít s potutelným smíchem, jak jste nad bezelstnou a silně optimistickou květinářkou vyhráli. Ono se přímo nabízí, vyběhnout s těmi, kteří stále ještě věří v lidskou poctivost.
Světe div se, Michaelu dosud nikdo neokradl. Peníze ve skříni souhlasí s prodejem a někdy jich je i o maličko víc. Možná je to tím, že naše srdce rozehřeje pohled na barevné posly jara. Anebo se měníme po epidemii k lepšímu? V tom případě by si zasloužily přímluvu knihobudky, z nichž některé zejí prázdnotou. Princip výměny kus za kus totiž funguje jen málokde.
