Když udeří osudová rána v podobě odchodu blízkého člověka, lidé reagují různě. Minulý týden zahynula na silnici mezi Podlažicemi a Přibylovem na Chrudimsku teprve osmnáctiletá Aneta. Nadějná studentka stavební průmyslovky v Pardubicích milovala zvuk a sílu motorek i vůni benzinu tak, jak ji to učili její rodiče. Děti většinou přebírají od rodičů jejich koníčky, nadšení, zápal. Ruku na srdce: kdo z nás neudělal rebelii a zachoval se po svém? Anetka nic neřekla tátovi a na silné motorce odjela z Perálce do školy v Pardubicích. Koho je to vina? Teď je pozdě se ptát, děvče odešlo nenávratně a nikdo s tím nic neudělá. O to víc jsou trýznivé reakce některých lidí, kteří se chtějí v tragické události rýpat tak, že dokážou žalem zlomenou mámu opět dovést do stavu zhroucení. Pomněte, ona všechno na sociálních sítích čte, stejně jako Anetčin otec Ivo, který se rozhodl, že Anetce uspořádá důstojné rozloučení a motorkáři z celé Evropy budou u toho. Je to jeho reakce na událost, která zasáhla celou rodinu. A odvážně a chlapsky stále komunikuje.

Psali jsme:

Proč jsou tu zlé komentáře, které redakce Deníku musí mazat? Proč autorce článku kdosi nadává, že je nána stejně jako Anetka? To jsou jen malé střípky reakcí, které berou dech a zabolí. Pokud budu mít pocit, že holka neměla jet až tak rychle, jestliže budu mít pocit, že byla moc mladá, pokud budu mít pocit, že rodiče něco zanedbali, mlčím a mlčet budu. Je hnusné a opravdu podlé psát komentáře, které drásají už tak hlubokou ránu. Autoři negativních reakcí nechť se ukájejí ve své zlobě na celý svět. My si jich všímat nebudeme. Stovky motorkářů uctí památku Anetky v pátek ve Skutči a nebudou se ohlížet na lidi, kteří se přiživují na neštěstí druhých. To neštěstí není Anetčino, ale její rodiny, která jen dala najevo, jak silná je její bolest.

Přečtěte si: