Na babí léto s teplotami kolem 20 stupňů byli naši předci zvyklí na konci září, tedy o celý měsíc dříve.

Počínaje pondělním státním svátkem teploty konečně spadly o deset stupňů, k hodnotám obvyklejším pro toto roční období. Ne, skutečně si nemůžeme stěžovat, že by teď byla zima. Před 101 lety, když tatíček Masaryk vyhlašoval svobodný stát, bylo ještě o pár stupňů chladněji.

S podnebím to skutečně není v pořádku. Po předchozích horkých létech jsme letos zažili další, ještě teplejší léto, tentokrát překonalo i rekordy staré šest desítek let. Opožděný podzim v tomto trendu jen pokračuje. Rok od roku a měsíc za měsícem jsou přepisovány nové a nové rekordy.

Jistě, střídaly se doby ledové a meziledové. A i v těch meziledových se jak na sinusoidě zase střídala období teplejší a naopak chladnější. Nikdy však nepřicházela s tak náhlým a razantním nástupem. Teploty se měnily pomalu a v řádu desítek, spíše stovek let. A ne tak výrazně. Náš svět však nyní je nejteplejší od poslední doby ledové, která skončila před 10 tisíci lety. Nynější oteplení ke všemu přišlo skokově, náhle. Ještě v první polovině 80. let nemohla být o globálním oteplování řeč, teploty odpovídaly zmíněné sinusoidě.

Při pohledu na graf teplot posledních 10 tisíc let tak vidíme skutečně hokejku, či spíše lehce zvlněnou vodorovnou čáru, která se právě před zhruba 30 lety ostře láme do tvaru písmene „L“.

To, že je něco zásadně špatně, už není hypotéza, teorie a téma k politickým šarvátkám, to je holý fakt. Bez ohledu na to, jaký názor máme na Gretu a klimatické aktivisty. Ten, kdo to popírá, jen přiznává, že si neumí vygůglit základní meteorologická data z historie.