Vánoce jsou především svátky narození Ježíše Krista, jsou to také svátky, kdy bychom si měli uvědomit důležitost vzájemného porozumění. V jedné hře se hovoří o dítěti Ježíšovi, které se ztratilo z jeslí. Všichni dítě hledají. Na otázku: „Kde jsi?“ odpovídá: „Jsem v srdcích chudých, kteří jsou zcela zapomenuti, jsem v srdcích nemocných, kteří jsou osamělí, jsem v srdci nevěřících, kteří jsou zcela bez naděje, jsem v srdcích dětí, kterým nebylo dovoleno se narodit.“ Smysl Vánoc nespočívá v jejich poezii, kterou přinášejí, ale v něčem jiném. I ty první Vánoce nepochopili lidé tvrdého srdce. Bohatí a nesoucitní obyvatelé Betléma zavřeli před Josefem a Marií své příbytky, otevřena jim zůstala pouze chatč pastýřů. Bylo v tom více než pouhý symbol. Později, když Jeříš dospěl, podobné lidi neodmítal, ale byl jimi často obklopen. Vánoční přání, které zaznělo nad ztichlou betlémskou krajinou, může bt určeno i nám, pakliže neuzavřeme svá srdce druhým. Člověk, který má otevřené srdce pro druhého, otvírá ho často i Bohu. A tak, pokoj lidem dobré vůle, pokoj a vánoční radost těm, ve kterých má Bůh zalíbení.


Bohumil Šitavanc, katolický kněz, Krouna