Dnes dávají film s názvem Učitelka a z toho, co jsem se od osvědčených tvůrců Jarchovský – Hřebejk dozvěděl, bude se na co dívat a o čem přemýšlet. Vždyť školní docházku máme všichni za sebou, nebo se na ni za týden chystáme. My starší, se ale na třídních schůzkách našich dětí nestačíme divit, jak málo se změnilo z atmosféry i metod školního života. Neb, jak mi mnoho z vás jistě potvrdí, svět, který pulsuje ve školních budovách, má takříkajíc svá specifika.
Nebudu film rozebírat, neviděl jsem ho, ale přečetl jsem recenze a mám jistou představu o tom, co diváka čeká, a to i z vlastní zkušenosti. Pamatuji na třídní schůzky staršího syna, kde jsem byl, ale jen dvakrát. Poprvé v první třídě, kde nám dospělým rodičům si soudružka učitelka stěžovala, že se konečně rozhodli ve škole řešit stížnosti rodičů, že polévky ve školní jídelně jsou podle dětí přesolené a proto se hledají dobrovolníci, kteří jako rodičovská hlídka budou docházet v poledne ochutnávat polévku a zajistí-li její přesolenost, zasáhnou!
To mi na pět let stačilo. Po této přestávce jsem zašel ještě jednou na schůzku rodičů a hned na chodbě mne doběhl soudruh učitel, který měl synáčka na tělocvik, a z pěti centimetrů u mého nosu mě důrazně upozorňoval na to, že můj syn nevyšplhá. Tak jsem mu také naléhavě a podle jeho metody sdělil, že musí přidat, neb je to on, kdo ho to učí! Pak už jsem do školní budovy nešel. Vlastně ano, ale už jako učitel, a hodně jsem se snažil být normální. S mladším synem to bylo složitější a méně zábavné.
Ale vy se usmívejte a užívejte tropických dní! A běžte do Leťáku, který i přes nepřízeň stále dokazuje svou životaschopnost a důležitost, a to tak, že silně! Nám, kteří jsme mu fandili a tak trochu za něj i ztratili slovo, to těší mnohonásobně!
Ivan Baborák, výtvarník
