Celý svůj život zasvětil spojení vzdělání a sportu, tedy antickému ideálu rovnováhy tělesné a duševní krásy.

Ačkoliv se narodil až po válce, byl v chrudimském prostředí představitelem jakéhosi prvorepublikového odkazu. Požívaje velkého respektu svých oponentů, dokázal svým vystupováním a projevy zaujmout posluchače, zároveň však, stejně tak jako jeho politický vzor Alois Rašín, byl reprezentantem životní skromnosti a osobní zodpovědnosti. Eduard Beránek zbytečně nezasahoval do diskusí, pokud to nepovažoval za přínosné. Rozhodně nepatřil mezi ty, kteří mluví jen proto, aby mluvili. Jeho velkou předností bylo, že v rozvířených debatách spojoval, uklidňoval a dokázal najít společné a důležité body. Velmi však dbal na to, aby byla politika založena na polému, tedy svém základu sváru, a vystupoval proti falešné jednomyslnosti. Smýšlením byl vnímavým realistou, nikoliv snílkem. Eduard Beránek projevil i velkou odvahu, když se stavěl proti veškerým nekalostem, ačkoliv mu tyto postoje bohužel spíše přinášely útrapy.

Eduard Beránek inspiroval mnohé své studenty, ale i ostatní vnímavé lidi ve svém okolí. Bude vždy příkladem toho, že i na malém městě mohou vyrůst velké osobnosti. Proto vždy, když nám nebude nejlépe, vzpomeňme si na tohoto muže, který se do poslední chvíle snažil prosazovat to, co považoval za správné, který se snažil až do svých posledních dnů přispět k tomu, abychom žili v příjemnějším světě.

Svobodní Chrudim