V poslední době přibývá lidí, které zneklidňuje pocit prázdnoty a neradosti v jejich srdci. Prožitek štěstí pro ně začíná být hodnotou, pro níž jsou ochotni riskovat a změnit život. Proměna jejich osobního sebepojetí, zejména pojetí psychických práv souvisí s hlubokými změnami celkového základního názoru na svět.

Kolektivní osobnost lidí žijících v určité kultuře je ovlivněna její vůdčí ideologií či náboženstvím. Tu reprezentuje nejen soubor myšlenek, ale i ústřední obraz hluboce vtisknutý do podvědomí.

Jsou lidé, kteří ne sice vědomě, ale aktivně svým způsobem cítění, myšlení i konání uctívají utrpení. Je to zřejmé z jejich životního pocitu a ze způsobu řešení konkrétních situací.

Ke štěstí člověk potřebuje dvě věci. Je to živá schopnost cítit se a být šťastný a tento cit projevit. A pak musí umět dělat, uskutečňovat věci, které mu dělají radost.

Nepřátelství k vlastním citům se může projevit i chladem a odměřeností k druhým. Často se pojí s potlačenou ženskostí, u mužů s odmítnutou vnitřní ženou.

Pohádky jsou příběhy vývoje duše, lidského „sebeobydlování“. Řada jich začíná tím, že se hrdina vydává do světa hledat štěstí. To je chvíle, jíž se otvírá zcela nová část jeho životní cesty. Problémy s prožíváním štěstí symbolizuje pohádka o Ledové královně. U kořenů této podosobnosti je osamělost a citové zanedbání v dětství, skrytá deprese. Jako by namístě srdce byla „zledovatělá krajina zmrzlých pocitů“.
Zamrzlé city se často snaží upoutat naši pozornost.

Pořád to má cenu

Být šťastný znamená otevřít dveře tomuto pocitu. Přijmout ho, nechat ho vstoupit nejen do mysli, ale také do srdce a těla. Mnoho lidí se obává odevzdat se citu, protože se bojí, že by nad sebou ztratili kontrolu. Radost souvisí se schopností přijímat, tedy vybírat si ze spektra informací a zážitků ty kladné a brát si bez pocitu viny to, co život nabízí. Projevování radosti je součástí sebevyjádření. Zkuste poslouchat smích bez pohledu na tvář smějícího se. Zjistíte, že řada zvuků se podobá spíše vzlykům nebo bolestným skřekům.

Míra radosti je zásadně ovlivněna našimi očekáváními. Při kresbě křivky života včetně představy o budoucnosti má řada lidí ve středním věku zlom a setrvalé klesání. Člověk se však ze života může těšit pouze tehdy, jestliže cítí, že jeho životní perspektiva se stále otevřená, že pořád ještě to má cenu. Takto se štěstí pojí s vědomím smyslu.

Pustit radost přes práh

Pocity jsou zároveň energie a ty se vždy vlní v přílivech a odlivech. To znamená, že se nemůžeme pořád cítit vrcholně šťastni. Když experimentální krysu naučili ovládat elektrodu, která v jejím mozku vyvolávala hlad, během několika dní se „ujedla“ k smrti.

K mnoha zklamáním dochází také kvůli neadekvátním očekáváním. Začátečníci často nechávají svého snažení, protože jsou zklamáni prvními výsledky. Mít neplnitelné nároky na sebe či své blízké je další spolehlivý způsob, jak nepustit radost přes práh.

Velmi často lze říci, že radost je blízko, ale my jsme daleko.

Zdeňka Charvátová, Chrudim