Ahoj, je sobota 11. srpna a v Chrudimi je slavná Salvátorská pouť. Před hlavním kostelem na náměstí se prsí kačeři Donaldi a i jiná různě lítací i jezdící havěť zvoucí poutníky do oblak. Aby si nechali polechtat plovoucí žaludek, už tak dost těžce zkoušený mixem pochutin od cukrové vaty přes zaručeně domácí ogrilované klobásy, tradiční kvašené okurky, nějaký ten turecký med a navrch samozřejmě pivíčko. A pak eště jedno!
Nejeden Chrudimák či Chrudimačka mají co dělat, aby ty pouťové tlaky v oblasti břišní zvládli s grácií. To je ale rozměr a pohled světský. Jinak to mají ti, kteří dávají přednost duchovnímu rozměru této události. I když si nemyslím, že by se nemohlo stát, že se oba pohledy a zájmy propojí. Marně vzpomínám na nějakou dost zvláštní či komickou událost spojenou s s chrudimskou poutí. Většinou jsem se nezúčastnil, neb byly a jsou prázdniny a já byl u vody.
Ale přeci, vzpomínám na jednu osudnou, či osudovou pouť. Tehdy ještě ve Střeleckém parku. Na tomto magickém místě mě gestem, abych přisedl vyzvala cikánka, že prý mi bude věštit z ruky. Bylo mi asi deset. V kapse zmačkanou a ušmudlanou desetikačku. Tak akorát na několik jízd po horské dráze a na autíčka. Na věštění a na cigošku jsem tehdy fakt zvědavej nebyl, ale byla neodbytná a že mi bude věštit z ruky zadarmo. A pak mi říkala věci, ze kterých mi šla hlava kolem. Kdy se ožením, a že budu mít dvě děti, a že to budou kluci. A tak mi v klidu převyprávěla, dnes už to vím, celej můj skutečnej život. A končila věkem, kdy to zabalím. Tehdy jsem z toho měl srandu. Dal jsem jí také ruku na to, že nikomu nikdy neprozradím události, které přijdou. Můžu prozradit jen to, co se už stalo. Tak to dělám.
Pokud byste tedy nějakou takovou osobu na chrudimské pouti potkali, a měli dost odvahy, tak si všechno dobře rozmyslete…
Ivan Baborák, výtvarník
www.baborak.cz
