Buď je takové vedro, při němž nejen pes, ale i člověk vyvěsí jazyk až na vestu, aby se ochladil. Nebo je takový holomráz, že z punčocháčů zapomenutých na šňůře se odlomí šortky a na zem spadnou podkolenky. Nebo napadne tolik sněhu, až je dle lidové moudrosti nutno z komína vystrčit bidlo ovázané červenými trenýrkami, aby bylo vidět, kde má kdo bydlo. Nebo tolik leje, že z dřeváků se stávají malé loďky s velkou nosností.

Počasí se ovšem může i tragicky zlomit ale to do snad humorného zamyšlení nepatří. I u nás už přineslo toho smutného, někde i tragického, dost, bolelo to a úplně se to nikdy nezahojilo. Protože koho by napadlo, že některé věci nebudeme vždycky vidět jenom v televizi!

Jó počasí! Taky může být sucho, ve kterém růže samy ze sebe dělají potpourri čti [potpuri], což je směs, všehochuť, vonné bylinné směsi (viz ABZ.cz: slovník cizích slov on-line hledání). Chcete li v tom počínání růži předběhnout, sbírejte, sušte a plňte třeba polštářek se směsí zvanou Sladká růže takto: K jednomu šálku sušených voňavých okvětních lístků růže přidejte po jedné čtvrtině šálku drceného hřebíčku a celé skořice a po stejném množství čajové lžičky muškátového oříšku, k čemuž přidáte usušenou a na kousky nakrájenou kůru z jednoho pomeranče. (Zdroj: http://mojedilo.ireceptar.cz/navody/potpourri.)

Ovšem nejen potpourri je dílem přirozené krásy přírody. Představte si zahradu plnou stařičkých jabloní s větvemi skloněnými až k zemi. Ještě jsou obalené listím, ale už očekávají zimu, sníh, mráz. Zahrada je zahalena mlhou. Vstupujete do ní jako do katedrály, v tom mlžném objetí se dýchá vlhce. Ohnete se pro zapomenuté jablko jedno, druhé a najednou se mrholící voda přímo před vašima očima mění v droboučký drahokam ledu, zmrzlou vodní krůpěj, po ní se k zemi snese sněhová vločka a za pár minut jsou barevné listy zahaleny jemně háčkovanými šály té nejzářivější bělosti.

Můžete v takovéhle kráse uvažovat o záhadném datu avizovaného konce světa? Při vší upřímné úctě k Mayům a jejich kultuře. Konec konců nedávno se prý našly zcela jiné mayské výpočty měnící význam výše uvedených. Myslíte, že tak krásné Zemi nikdo nepomůže? Cožpak můžeme být tak pyšní a myslet si, že jsme v celém vesmíru sami? Že všechna ta krása je jen pro nás? A že nás vesmír nechá jen tak zničit? A proč by případní mimozemšťané museli být jen ti zlí, záporní, usilující o náš konec? Když v roce 1938 jeden mladý americký režisér (jméno si dohledejte) zinscenoval pro rozhlas až příliš přesvědčivě Válku světů pojednávající o útoku mimozemšťanů, páchali prý někteří vyděšení Američané v panické hrůze sebevraždy. Bohužel pak přišla jiná katastrofa, ne vesmírná, ale lidsky promyšlená, světová. Naštěstí se ukázalo, že katastrofický film nazvaný 2012 byl jen film.

Buďme optimisté. A vůbec myslíte si, že kdyby ti filmoví tvůrci, co nás v onu nedávnou neděli tak vyděsili, mysleli obsah filmu vážně, přistoupili by na proložení promítaného děje reklamami? Kupříkladu druhý reklamní blok v tomto filmu obsahoval nejprve upozornění na dva sponzory, poté patnáct reklam na různé výrobky či instituce, dále čtyři upoutávky na právě uváděné seriály a zveřejnění dalšího sponzora.

Takhle by mělo vypadat vysílání varující před koncem světa? Ó, peníze, ó, kšefty točte se!!! Od Chrudimi po Los Angeles a zpět.

Ale pozor když máte zapnutý nabitý mobil, nabytý koupí, darem, ba i jinak, najdou vás tam nahoře vždycky. A neptají se, jestli chcete, nebo ne. To není sci-fi. To je fakt. Ale život bez mobilu? Pro mě naprosto, zcela, úplně nepředstavitelné.

Anna Kolářová