Existuje ve slovenštině slovo drevokocúr?

Borůvky versus čučoriedky, rampouch versus cencúľ, beruška versus lienka. Byť to není zase tak dávno, co Češi a Slováci sdíleli společný stát, jejich jazyky nabízí mnohé záludnosti, kvůli kterým si občas nerozumí, nebo se také trochu škádlí. A někdy je přesvědčení o tom, jak se co správně ve druhém jazyce řekne, silnější, než realita. Příkladem takového slova je drevokocúr, o kterém si mnozí Češi myslí, že jde o slovenské označení veverky. Realita je ovšem trochu jinde. Kde, na to odpovídá jedenáctý díl seriálu Deníku 100 otázek a odpovědí. Konkrétně se bude zabývat dotazem: Existuje ve slovenštině slovo drevokocúr?

Ti, kteří tímto slovem občas škádlí své slovenské přátele či příbuzné, budou asi trochu zklamaní. Když se totiž Slováci brání, že slovo drevokocúr ve slovenštině opravdu neznamená veverku, a nejde ani o spisovné označení ničeho jiného, říkají absolutní pravdu. Podrobně se fenoménu drevokocúra věnovala třeba jazykovědkyně Mira Nábělková, která mimo jiné působí na Univerzitě Karlově. „Případ drevokocúr spadá do oblasti jazykové mýtotvorby, kde je možné mýtus zjednodušeně vnímat jako výmysl, podávaný jako pravda," shrnuje Nábělková.

Jak končí padající hvězdy?

Drevokocúra podrobně rozebrala ve své publikaci Slovenčina a čeština v kontakte. I podle ní se najde mnoho Čechů, kteří skutečně věří, že slovo drevokocúr ve slovenštině opravdu existuje, a nepoužívají ho jen jako vtip a mystifikaci. „To, že je drevokocúr slovenská veverka, je v českém prostředí poměrně známé. Víra, že to tak opravdu je, není zase tak ojedinělá, jak bychom si mohli myslet," poznamenává Nábělková.

Například ve své publikaci také zmiňuje, že Slováci mnohdy ani neví, jak moc je drevokocúr u Čechů zakořeněný. „Zajímaly mě zkušenosti pražských studentů slovakistiky. Z asi třicítky Slováků i Čechů, kterých jsem se na drevokocúra zeptala, slovo neznali dva - jeden ze Slovenska a jedna Češka. Mnozí slovenští studenti se s ním potkali až v českém prostředí. Při českých se pak ukázalo to, co se potvrzuje i na internetu. Většinou se se slovem setkali už jako děti, přičemž některým trvalo léta, než dospěli k poznání, že je vše jinak," píše Nábělková v knize.

Jak slovo drevokocúr vzniklo, už zřejmě zůstane záhadou. Podle některých jej začali používat čeští komici, potvrzené to ale není. „Připisuje se hned několika tvůrcům - Horníčkovi, Menšíkovi, Krampolovi," uvádí Nábělková.

Shrnuto a podtrženo, drevokocúr opravdu není slovenská veverka, slovensky se veverka řekne veverička, formálněji veverica. A drevokocúra možná zná více Čechů, než Slováků. Ve slovnících spisovné slovenštiny by jej lidé hledali marně. „Přesto je drevokocúr při vší semiotické osobitosti v současnosti živým slovem. A jeho výskyt, minimálně na internetu, nepochybně převyšuje frekvenci mnoha legitimních slov. Drevokocúr začal ve slovenském i českém prostředí žít vlastním životem," umiňuje Nábělková.

Drevokocúr podle ní nakonec dokonce nezůstal pouze u zmiňované veverky. „Jméno nesou různé hudební a sportovní kluby v Česku i na Slovensku, jako přezdívky jej používají různí komunikanti v internetové komunikaci, figuruje mezi nadávkami, místy i jako hravé etnické označení Slováka. Podle všeho se jako slangové slovo ujal, na Slovensku i v Česku, ve sféře paraglidingu, jako označení nešťastníka, který přistál na stromě," uzavírá Nábělková.