Macháčka překvapili na Dakaru obětaví domorodci

Josef Macháček je na letošním ročníku Rallye Dakar na nejlepší cestě za svým pátým titulem. Na čtyřkolce značky Yamaha prozatím drží vedoucí příčku před Argentincem Marcosem Patronellim.

Jak hodnotíte změnu prostředí Rallye Dakar?
Je to hlavně po cestách. Myslel jsem, že tu budou větší pláně. Aspoň v té Patagónii jsem si myslel, že to bude takové vzdušnější. S Afrikou se to vůbec nedá srovnat.

Co mi hlavně vadí, je ten prach, před kterým se nedá nikam uhnout. Vítr fouká vždycky, když přijedeme do bivaku. Dělá nám těžkosti, ale aby na trati odfouknul ten prach… I zabezpečení bivaků se nedá s Afrikou vůbec srovnat. Ty nynější jsou rozhodně na lepší úrovni. Já osobně jsem z toho trochu zklamaný. Toto není Dakar.

Stíháte sledovat okolí? Etapy jsou vedeny nádhernou krajinou.
Jo, projížděli jsme překrásnými oblastmi. Nádherné kaktusové údolí, skály a ta údolí… Vůbec závodit a přitom koukat na to okolí, to je takové nezvyklé. Tohle člověk v Africe nevidí.

Zatím se vám docela daří, několik etap jste dojel do cíle jako první. Zřejmě volíte správnou strategii.
Já si jen hlídám pozici. To jsem už doma prohlásil, že toto je nejtěžší, co může nastat. Od půlky závodu být oplácávaný, rozdávat rozhovory a už se vidět v cíli. Stačí jedna chyba a všechno je jinak. Vím přesně, co se stalo mému španělskému kamarádovi, kdy jeden hrbolek rozhodl o dalším setrvání v soutěži. Byl to jediný vrchol, který byl trošičku jiný než ostatní a zlomil si ruku. Je to přesně o té jedné chybě, mohly být i tři, ale ta jedna mohla být fatální. Jsem tady taky proto, abych vyzkoušel novou techniku, takže mě může překvapit také únava materiálu.

Novou techniku?
Před tím jsem jezdil se stejný motorem. Yamaha TDM dvouválec. Tento stroj je nyní instalován do rámu z Yamahy Rapstor. Čili všechny moje zkušenosti, co jsem za tu dobu nějak získal, jsem vložil do tohoto stroje, něco jsem vylepšil něco ubral. Dal jsem mu název Rapstor „Diktátor“, protože v Chile dlouho neměli žádného diktátora.

Dakar je v Argentině a Chile velmi dobře přijímaný veřejností. Máte nějakou osobní zkušenost?
Ta divácká kulisa, je neskutečná. Z Afriky na to nejsme zvyklí. Tam si člověk jede po svém a není rozrušovaný. Tady lidi pomalu pomáhají navigačně. Já se blížím na nějakou větší křižovatku a nepotřebuji navigovat, když tam mám plno lidí, kteří ukazují, kudy mám jet. Navíc nejsou záludný. Jde vidět, že jsou to fakt dobrosrdeční indiáni.

Jsou na světě místa, kde bych nikomu nevěřil, když mi bude chtít ukázat směr. Ale tady by člověka donesli na trať, aby mohl pokračovat. Pár pitomců vjelo mimo trasu a „domorodci“ tam hned naskládali kamení, aby nikdo nechyboval. Takže člověk jen mrkne a vidí, že tudy ne. Potkal jsem i místního čtyřkolkáře, vyvezl mě na dunu, ukázal mi směr, pozdravili jsme se a jel jsem.

Ale samozřejmě byly i místa, kde se zabloudit dalo. V Africe se jede panenskou pouští, tam jsou vyjeté jen koleje od nás, a člověk nemusí vůbec navigovat. Stačí se držet stopy. Tady je prostě hodně populace.

Co říkáte na organizaci závodu?
Jako jezdec to nemohou moc vnímat. Něco je zabezpečené fakt na úrovni, ale myslím, že je plno věcí, které organizátoři nezvládají.

Například toho ztraceného motorkáře, nalezeného až za dva dny. To, že nikomu nechyběl, to je obdivuhodný a až trestuhodný. Každý musí odevzdat na cíli kartu a organizátoři tím pádem musí vědět, jestli tam toho člověka mají nebo ne. Ale jiné věci samozřejmě fungují.

ZUZANA PRŠALOVÁ

Neúprosný Dakar vystavil stop i Sainzovi

Dlouho se zdálo, že v kategorii automobilů si za vítězstvím v letošní Rallye Dakar jede španělský veterán Carlos Sainz.

Jeho volswagen vítězně rozvířil prach jihoamerických tratí v celkem šesti etapách, z toho čtyři etapy vyhrál dvojnásobný mistr světa v řadě.

Osudnou se šestačtyřicetiletému Sainzovi stala čtvrteční dvanáctá etapa. Na sedmdesátém devátém kilometru rychlostní zkoušky se španělský jezdec se svým vozem zřítil do rokle.

Sám Sainz zůstal podle informací organizátorů nezraněn, jeho spolujezdec Michel Perin z Francie odnesl nehodu poškozeným ramenem. Slavný závod tím však pro Sainze skončil.

S Dakarem se ve čtvrtek musel rozloučit i jeden český účastník. Marku Spáčilovi a jeho liazu patřila v kategorii kamionů průběžná sedmá pozice, ale technické potíže nedovolily posádce vydat se na trať dvanácté etapy.

„Pokoušeli jsme se do rána svépomocí opravit co jsme mohli, ale nedokázali jsme to,“ stojí v prohlášení Spáčilova týmu na jeho webových stránkách. Podle prohlášení má svůj díl viny také to, že pořadatelé tým rozdělili a mechanici byli jinde, než závodní vozy.

„Snažili jsme se dovolat, ale v těchto končinách snad nefungují ani satelitní telefony,“ píše Spáčilův tým. Příští rok se ovšem chce Spáčil na Dakar vrátit a znovu bojovat o přední pozice.

Macháček si drží vedení ve čtyřkolkách

Dvanáctá etapa však přinesla i českou radost. V kategorii čtyřkolek dojel na druhém místě Josef Macháček na yamaze. Na vítězného Argentince Marcose Patronelliho ztratil šestatřicet minut.

V průběžném pořadí český jezdec stále vede, jeho nejbližším pronásledovatelem je právě Patronelli. Macháček drží pohodlný náskok bezmála dvou hodin. Více než sedmihodinovou ztrátu má třetí v pořadí, Polák Rafal Sonik.

Mezi kamiony se do vedení vrátil „dakarský car“ Vladimir Čagin z Ruska díky svému pátému letošnímu etapovému vítězství. Těsně za ním je jeho krajan a týmový kolega s kamazem Firdaus Kabirov, třetí místo patří Nizozemci Gérardu De Rooyovi s ginafem.

Po Sainzově neslavném konci se na první místo průběžného pořadí propracoval Jihoafričan Giniel De Villiers, který stejně jako Španěl jezdí s volkswagenem.

Miroslav Zapletal s mitsubishi se s nástrahami trati vypořádal skvěle a ve čtvrteční etapě dojel osmý. V celkovém pořadí poskočil Zapletal už na sedmé místo.

Mezi motocykly etapu opanoval obhájce triumfu Cyril Després z Francie, deset minut po něm dojel jako druhý vedoucí muž průběžného pořadí Španěl Marc Coma. Devatenáctá pozice patří Martinu Mackovi.