Pětatřicetiletá česká reprezentantka se vrací do vrcholového sportu a má naději bojovat o účast na letošních Hrách v Tokiu. „Věřím, že se uskuteční alespoň jeden maraton, v němž budu moct usilovat o splnění limitu,“ říká rodačka z Trutnova.

Jak se vypořádáváte s pandemií koronaviru?
V osobním životě se pro mě moc nezměnilo. Pořád trénuji a většinou jdu do lesa, kde jsem sama. Ale už mi chybí kontakt s lidmi, společnost, sednout si do kavárny, nebo vyrazit s malou Adélkou… A neskutečně mi chybí závody. Třeba na RunCzechu je kromě závodu i skvělá parta lidí.

Závody potřebujete o to víc, jelikož nemáte splněný limit pro olympiádu v Tokiu. Jak se s tím vyrovnáváte?
Tohle je psychicky náročnější, protože příprava vždy směřuje k nějakému cíli, závodu, a to teď není. Také nevím, jestli budu moct odjet do zahraničí na soustředění, Německo je zavřené, chceme vyrazit do Itálie… Navíc máme malou Adélku a s ní se bojím do letadla, nebo jít víc mezi lidi, takže řešíme i dopravu. Je to omezující.

Víte, kdy se vám naskytne šance běžet o splnění limitu?
Doufám v Pražský maraton, který má být 2. května. Pokud nebude Praha, tak mám v záloze ještě Kodaň. Tento maraton ještě není zrušený. Ale neznám tamní trať, jak je rychlá a zda se dá na ní zaběhnout limit.

Kolik minut musíte ubrat, abyste vyrazila do Tokia?
Osobní rekord mám 2:26:31 a limit je 2:29:30, takže rezervu mám. Ale zvlášť teď po porodu a zraněních, které mě nyní provázely, nemůžu říct, že to zaběhnu levou zadní. Sama jsem zvědavá, jaké to z mé strany bude, ale příprava směřuje ke květnu a pokusu o olympijský limit.

A když to nevyjde?
Rozhodně to nemám tak, že v případě nezdaru to balím a končím s běháním. To určitě ne. Naopak bych chtěla vydržet i do další olympiády a tam předvést něco lepšího. Atletika mě pořád baví. Je to můj druhý smysl života.

Do Tokia ještě nemá atletka Eva Vrabcová Nývltová cestu jistou. Věří, že o účast bude moct zabojovat.Do Tokia ještě nemá atletka Eva Vrabcová Nývltová cestu jistou. Věří, že o účast bude moct zabojovat.Zdroj: Deník/Eduard Erben

Jak těžký je pro vás návrat do vrcholového sportu?
Návrat pořád pokračuje… (úsměv) Abych řekla pravdu, tak tím, že jsem byla i zraněná, tak tolik rychlých tréninků a závodů bylo málo. Kdyby se jednalo jen o těhotenství a porod, tak pauza nebyla tak dlouhá, ale zranění mě vyřadilo už před tím.

A fyzicky se cítíte v pohodě?
Fyzicky se cítím dobře. Po této stránce mě to tolik nepoznamenalo, ale tím, že jsem se chtěla vrátit příliš brzo, tak jsem si trochu ublížila. Musela jsem zvolnit. Když už jsem se dostala na nějakou úroveň, tak mě zbrzdilo zranění. Teď se snažím připravovat s citem, protože po porodu se mi tělo dost změnilo. Hormony stále působí, pak z toho jsou natažené vazy, což mě v přípravě brzdí.

V kariéře jste startovala na zimní i letní olympiádě. V Tokiu jste původně kvůli mateřství startovat neměla, ale tím, že Hry byly o rok odloženy, šanci máte. Jak by vás neúčast v Japonsku poznamenala, například z pohledu sponzorů?
Jelikož žádné sponzory nemám, tak by mě to příliš nepoznamenalo… (smích) Kdyby se nějaký objevil, bylo by to dobře. My s manželem a teď s malou Áďou všude cestujeme sami, přípravu volíme i si hradíme. Naštěstí při mně stojí zaměstnavatel Centrum sportu ministerstva vnitra, takže v případě neúčasti by záleželo na tom, jak se k tomu oni postaví. Výkonnostní cíle mám stanovené, včetně splnění limitu. Na druhou stranu doufám, že vezmouv potaz současnou situaci ve světě, kdy ani moc možností splnit lomit nemám. Věřím, že mě budou podporovat dál.

Máte za sebou také úspěšnou kariéru běžkyně na lyžích. Jaký dopad podle vás bude mít covidová doba na děti a mladé sportovce. Je to průšvih, nebo to doženou?
Tohle může být velký průšvih. Moje dcera je ještě malá, této generace se to nedotkne, ale starších dětí i z pohledu vědomostí a dalšího rozvoje už může. Nevěřím, že ve škole je tolik balastu, že se dá rok zahodit, jestli ano, tak je to špatné… A jestli to doženou? Záleží na každém, ale myslím, že třeba děti ve věku 12 a 13 let nejsou natolik dospělé, aby mohly celý rok odtrénovat samy. Budou jim chybět závody i pobyt ve skupině. Například lyžaři v Trutnově už měli mít mistrovství republiky či mistrovství světa juniorů, plavci nejsou rok v bazénu… To bude těžké dohnat.

Běháte maraton. Ten vyžaduje vůli a výdrž. Co byste vzkázala lidem v této době?
Tohle je složité. Když se na to podívám z různých pohledů, tak chápu ty, co mají zavřené podnikání, nebo přišli o práci, že je pro ně těžké dodržovat opatření. Na druhou stranu pokud se opatření dodržovat nebudou, tak se toho nikdy nezbavíme. A kdo to dodržuje, tak je zase naštvaný na ty, co to nedodržují… Já mohu jedině všechny poprosit, abychom se všichni chovali tak, že to společně zvládneme a vrátíme se k normálnímu životu, na koncerty, do divadel… Čím déle to bude trvat, tím to pro nás bude horší.