Tome, pro chrudimské fanoušky jsi nová tvář. Mohl by ses jim trochu představit?
Je mi 17 let, spoluhráči mi říkají Tkadli. Jsem student třetího ročníku střední školy a basketu se věnuji od svých 11 let.
Jak ses vůbec k basketbalu dostal?
K basketu jsem přišel úplně náhodou. Můj starší bratr hrál počítačové hry a mezi ně patřila i tehdejší NBA. Moc mě na počítač nepouštěl, takže mi nezbylo nic jiného než si vzít míč a jít si házet na koš na sídlišti. Následně jsem začal trénovat tady v Chrudimi a po půl roce jsem přestoupil do Pardubic.
Dokážeš říci svoje silné a slabé stránky? A jakou hrou by ses v Chrudimi chtěl prezentovat?
Své silné stránky pociťuji v dynamice a střelbě, na slabých, jako je přehled o hře, se snažím pracovat. Chtěl bych hrát rychlý basketbal.
A co jiné sporty, děláš ještě něco? Případně jak trávíš volný čas?
Sportů jsem zkusil mnoho, ale žádný mě nechytl tak jako basketbal. Občas si zkrátím nějakou delší trasu na skejtu.
Zatím máš velice slušných osm a čtvrt bodu na zápas. Dal sis před sezonou nějaké osobní cíle?
Chtěl bych být co nejvíce prospěšný týmu a zlepšovat svoje individuální schopnosti.
Co říkáš na tým Chrudimi a jak tě hráči jako jednoho z nejmladších vzali mezi sebe?
Je tu super parta, Tým mě přijal velmi dobře.
Kromě 2. Ligy v Chrudimi hraješ ještě za U19 v Pardubicích a 1. ligu v Pardubicích. V čem myslím, že je největší rozdíl mezi těmito soutěžemi?
Největší rozdíl je v rychlosti a fyzické síle.
A jak pak dál? Lákal by tě život profesionálního basketbalisty nebo víš, že se basketu chceš věnovat naplno, ale jen na amatérské úrovni?
Určitě bych chtěl ze sebe vytěžit maximum a dopracovat se nejvýš, co to půjde.
Chrudimi vyšel vstup do soutěže parádně. Ani jednou neprohrála. Čím si vysvětluješ tento vstup do sezony?
Průběh prvních čtyř zápasů nebyl vždy tak jednoznačný, ale pokaždé jsme byli lepší v koncovce. Tím bych řekl, že jsme se chytli a daří se nám.
Utkání proti Radotínu se muselo odehrát s mírným zpožděním, když si utrhl obroučku koše. Mohl bys nám přiblížit, jak se to stalo?
Při rozcvičování se nám s klukama povedla série smečí, a ta moje byla ta poslední, kterou obroučka snesla. (šp)
