Jenomže místo toho nastalo v převážné části soutěžního ročníku výsledkové i herní trápení, vinou něhož se Dekstone Tuři nedostali ani do čtvrtfinále play off, což byl oproti zvyklostem z nedávné minulosti pořádný „sešup“. A nadto přišla hned po posledním utkání zpráva, že klub v nejvyšší tuzemské soutěži z finančních důvodů končí. Takže všechno špatně.

„Nedosáhli jsme cílů, které jsme si stanovili,“ uznává v rozhovoru pro Deník kouč LUKÁŠ PIVODA, který nyní řeší, kam po konci ve Svitavách zamíří. Jeho nejbližším vrcholem měla být odložená premiéra na lavičce české reprezentační dvacítky na letním mistrovství Evropy, leč veškeré mládežnické šampionáty byly podruhé za sebou zrušeny.

Jak vyznívá vaše celkové hodnocení odehrané sezony 2020/2021 z pohledu Dekstone Turů Svitavy, dosaženého umístění a předvedených výkonů na palubovce?

Slovo zklamání asi nejlépe vystihuje celou uplynulou sezonu. Nedosáhli jsme cílů, které jsme si sami stanovili, a naše výkony byly jako na houpačce. Dokázali jsme zahrát velmi dobře, ovšem bohužel také katastrofálně.

Ambice vašeho družstva byly určitě vyšší, než jaká se ukázala být realita. Kdybyste měl poukázat na hlavní příčiny, proč se je nepodařilo naplnit, které by to byly?

Upřímně řečeno, naše ambice byly před zahájením sezony nadsazeny tomu, na co jsme opravdu měli. Po minulém velmi úspěšném, byť nedohraném, ročníku se v týmu vystřídalo osm hráčů a odešla nám jak velká herní kvalita, tak drtivý přísun bodů. Hráče jako O'Brien, Crandall, Puršl nebo Kovář jsme prostě nedokázali nahradit.

Nečekaný odchod Šimona Puršla by dost bolestivý, že…

Je to tak. Jeden z hlavních důvodů našich nezdarů nastal ještě před sezonou, kdy Puršl využil klauzuli ve své smlouvě a odešel do Brna. Nepřišla žádná náhrada a my tak začínali soutěž bez typické pozice pět. Když k tomu onemocněl Bujnoch, který byl v přípravném období famózní, tak jsme v prvních zápasech ligy doslova hořeli na doskoku a pod košem neměli téměř žádné varianty.

Dekstone Tuři Svitavy vs. Sluneta Ústí nad Labem (80:68).Dekstone Tuři Svitavy vs. Sluneta Ústí nad Labem (80:68).Zdroj: František Renza

Do skupiny A1 vám chybělo jedno vítězství, do čtvrtfinále play off jeden koš. Přes všechny vzniklé potíže se dala sezona jistě „ukočírovat“ lépe a zdá se, že relativně „snadno“. Souhlasíte?

Naprostý souhlas. Měli jsme výsledkově strašidelný vstup do soutěže, ale i přesto, že se v průběhu Kooperativa NBL změnil herní systém, kdy původně mělo postupovat do skupiny A1 osm týmů a nikoliv pouze šest, jsme měli velkou šanci proklouznout do skupiny vítězů. O to víc nás musela mrzet prohra v Ostravě o bod, porážka v Ústí nad Labem o dva nebo nezvládnuté prodloužení doma s Opavou.

Před soutěží došlo v kádru, jak jste zmínil, ke značné obměně, někteří nováčci však v jejím průběhu zamířili na jiné adresy. Proč se Proleta s Křivánkem neprosadili tak, jak se si představoval?

Proleta přicházel na pozici 4/5 a měl na hřišti vytvořit tandem s Puršlem. Po jeho odchodu musel na začátku sezony nastupovat pouze na pozici pět, kde mu však chyběly tvrdost a agresivita na obou stranách hřiště. Měl pár povedených utkání na útočné polovině, když se mu dařila střelba zpoza oblouku, jenže v obraně nám nebyl schopen pomáhat. Křivánek musel od začátku alternovat na pozici 4/5, což mu samozřejmě nesedělo. I přesto jsme od něj čekali větší pomoc týmu, zejména v doskakování. A když jsme přiváděli Pinkstona, musel jeden hráč z ekonomických důvodů odejít.

Řekl byste, že se vám během sezony nepovedlo některé věci „vtlouci“ do hlav hráčů natolik důrazně, jak bylo potřeba, aby to vedlo ke stabilnějšímu hernímu projevu?

S odstupem času vím, že bych spoustu věcí udělal jinak. Ano, byl bych i mnohem důraznější, hlavně zkraje sezony. Byl jsem hlavní trenér a zodpovědnosti za výsledky a předvedenou hru se nezříkám. Ale jednu věc vím jistě. Pokud do každého zápasu dáte sto procent a bojujete za sebe, za svůj tým a za klub, který reprezentujete, tak je vám jedno, jestli jste zvolili správnou či špatnou taktiku nebo jaký typ obrany hrajete. Všechno je o tom, jak určitou činnost provádíte. Pro nás všechny byla tato sezona velkou zkouškou a lekcí, z níž věřím, že odejdeme do budoucna ponaučeni.

Při sledování vašich utkání to vypadalo, že se vám jen málokdy sešel větší počet hráčů s nadprůměrným výkonem. Často to bylo tak, že se jeden dva kluci v zápase vytáhli, ale nikdo další je nepodpořil. Nebo jeden duel zahráli, ale v následujícím zase vidět nebyli. Čím si vysvětlujete tuto nevyrovnanost?

Dobrá otázka, kterou jsem si pokládal během sezony nesčetněkrát. Nevyrovnanost našich výkonů, ať už týmových nebo individuálních, byla obrovská. Bohužel nikdo nedokázal podávat konstantní výkon a před každým utkáním tak nad námi visel otazník, na koho se bude moci tým spolehnout.

Předkolo play off proti Ústí nad Labem jste po osmdesáti minutách ztratili o dva body. Kde s odstupem několika týmů hledáte vysvětlení, že jste si sezonu neprodloužili, byť by to bylo nejspíše jen o tři zápasy? Bojovnost vám v této sérii určitě nechyběla…

Zásadní příčinou bylo procento úspěšnosti naší střelby. I když jsme v prvním střetnutí na domácí půdě dostali hodně bodů, mohli jsme sami dát daleko více. Otevřených pozic jsme měli nespočet. Ve druhém utkání jsme předvedli velmi dobrou obranu, ale opět se potýkali se špatnou střelbou a vsítili pouze 74 bodů. To bohužel na postup nestačilo.

Jak moc vám chyběli fanoušci v hledišti sportovní haly Na Střelnici, na které Tuři tradičně spoléhali a bývali jejich „šestým hráčem“?

O důležitosti příznivců na tribunách asi není potřeba dlouze mluvit. Každý ví, že svitavské publikum patří k nejlepším v lize. A nikdo z týmu si před ním nedovolil nic vypustit. Chyběli opravdu hodně. Je mi líto, že jsme se s nimi nemohli rozloučit lepšími výkony, aspoň na dálku.

Celý uplynulý ročník byl zákonitě poznamenán covidovými komplikacemi, karanténě jste se nakonec nevyhnuli ani vy. Pro všechny kluby to bylo podobné, ale jak to poznamenalo vaše fungování a tréninkovou činnost?

Do doby naší karantény si troufám říct, že všechno běželo normálně. Pouze jsme se testovali. Karanténa ale nepřišla v nejvhodnější dobu a zásah do tréninkového procesu a zápasového rytmu byl značný. Karanténu jsme však dodržovali a hráči plnili individuální plány z domova.

Když začalo prosakovat, že Tuři nebudou mít finance na další pokračování v lize, ovlivnilo to nějak vaši práci, přístup hráčů, motivaci atd.?

Určitě to nebyla ta hlavní příčina našich špatných výkonů, ale rozhodně nám tato situace nepomohla. Hráči se o pravděpodobném konci Turů v nejvyšší soutěži začali dozvídat někdy v průběhu prosince. Přiznávám, že když se ke mě po novém roce začaly dostávat informace, že jsou naši hráči svými agenty nabízeni do jiných klubů a řeší svoji budoucnost, nebyl jsem z toho dvakrát nadšený.

Dekstone Tuři Svitavy vs. BK Armex Děčín (75:82).Dekstone Tuři Svitavy vs. BK Armex Děčín (75:82).Zdroj: František Renza

S jakými pocity jste vy osobně přijal zprávu o svitavském konci v Kooperativa NBL?

Převládá ve mě smutek. Vždyť jsem strávil ve Svitavách téměř pět let. Tuři mi dali možnost nakouknout do profesionálního basketbalu, za což jsem jim velmi vděčný. Svitavy zůstanou navždy v mých vzpomínkách a doufám, že se do NBL jednou vrátí.

Pokud se ohlédnete za vaším celým působením v klubu, ať v roli asistenta nebo hlavního trenéra, co si odnášíte?

Zejména obrovské zkušenosti. Ať už od všech hráčů, členů realizačního týmu, vedení a v neposlední řadě od Lubomíra Růžičky, se kterým jsem do Svitav přišel a hodně se od něj naučil. Odnáším si také krásné vzpomínky na výborné výkony, kterých nebylo málo. Vždyť jsme dokázali „urvat“ dvě bronzové medaile v českém poháru a jedno třetí místo v lize po základní části. To byl pro svitavský basketbal velký počin.

Máte v současné jasno v tom ohledu, kam povedou vaše další basketbalové kroky?

Momentálně se rozhoduji mezi čtyřmi možnostmi. Jde o nabídky z Kooperativa NBL a mládežnického basketbalu.

Budoucnost? Do první ligy
Po skončení soutěžního ročníku 2020/2021 oznámilo vedení devátého týmu konečného pořadí Kooperativa NBL, že se z finančních důvodu nepřihlásí do příští sezony. Jeho licence přechází do Jindřichova Hradce, tamní celek GBA Lions doplní po několikaleté odmlce opět pole účastníků nejvyšší soutěže. Svitavský basketbal se přesune do první ligy, tedy druhé nejvyšší domácí basketbalové soutěže. V ní bude jeho cílem především konsolidace po ekonomické stránce a sestavení konkurenceschopného kolektivu, na čemž klubové vedení intenzivně pracuje.