Kapitán Nejzbachu PAVEL FORMÁNEK si s krocením divoké teplické ofenzivy užil své. On a jeho další kolegové v obraně často nevěděli, kde jim hlava stojí, a doma prohráli 1:6. Ovšem nebylo to tím, že by Nejzbach něco podcenil nebo snad vypustil. Byl to zápas o kvalitě, která jednoznačně byla na straně Teplic. „Rozdíl byl ohromný. Jejich technická vybavenost je vynikající, nemají nejmenší problémy hrát jeden na jednoho. Už se navíc začaly projevovat jejich společné tréninky, sehrávají se,“ chválil člen širšího reprezentačního kádru pátečního soupeře.

Jak se dá tak technicky vynikající soupeř bránit?
Je pravda, že jsme tam trochu běhali jako slepí koně. Teplice čekaly, kdy uděláme chybičku, hrály trpělivě a hlídaly si moment, kdy dát gólovou přihrávku. My jsme museli běhat hodně bez míče, což stojí spoustu sil.

Moc se mi líbil Němec Reindhart. Na začátku sezony nebyl příliš vidět, ale dnes hýřil pohybem, kličkoval… Od začátku sezony šel hodně nahoru, viďte?
S tím souhlasím. Když jsme hráli v Teplicích byl průměrný. Je na něm vidět, že je každý den na palubovce a má balón na noze. Hráči potom rostou. Nebyl to ale jenom tenhle Reindhart, i ostatní se zlepšují.

Několik sezon jste působil v Chrudimi. Zkuste s nimi srovnat Teplice…
Teplice jdou jinou cestou než Chrudim. Hodně vsází na zahraniční hráče, v Chrudimi se původně hrálo hlavně s hráči z okolí. Maximálně jsme trénovali třikrát za týden. Teplice chtějí fustal povýšit zase nahoru. Myslím, že letos budou Chrudimi zdatně konkurovat. Klidně bychom se mohli dočkat i změny mistra.

Teplice jsou plně profesionální. Myslíte, že je budou následovat i další týmy?
V Chrudimi se o tom uvažovalo už několikrát, ale nakonec se od profesionalizace ustoupilo, nebyla to potřeba. Třeba příklad Teplic může některé kluby nakopnout. Ale nevím, nakolik jsou ekonomicky silné, aby třeba čtyři takové týmy vznikly.

Dnes vám daly Teplice velkou lekci. Je šance tak silného soupeře vyřadit třeba v play off?
Říká to každý a vypadá to, že je to nějaká fráze, ale play off je úplně odlišná soutěž. Je to tak, fakt to platí. Hraje se ještě o rychlost výš a když všichni cítí vidinu medaile, tak se vybičují ještě k lepšímu výkonu. Šance by určitě byla. Rozhodují přeci jenom dva zápasy a rozhodují maličkosti. Z dnešního zápasu se musíme ponaučit. Určitě se taková lekce může hodit.

V Nejzbachu jste čtyři zkušení hráči, stačí to, abyste protlačili tým aspoň do semifinále?
Uvidíme. Sezona vypadá zatím velice dobře. Jenže za chvilku bude konec a všechno bude zapomenuto. Zatím nevíme, koho dostaneme. Nedej bože, abychom vypadli, to se bude sezona hodnotit hodně špatně. Na druhou stranu, můžeme přejít první kolo, budeme v první čtyřce a pokusíme se hrát o nějakou medaili. O to nám jde.

Pavle, když jsme u těch medailí. Stále patříte do širšího nominace reprezentace. Jak hodně vás mrzí, že jste s ní necestoval do Maďarska a nepřivezl si bronz?
Mrzí… Ale zase musím uznat, že tam jeli lepší hráči. Moje forma nebyla taková, jakou bych si představoval. Nezbývalo mi, než reprezentaci fandit a držet palce. Byť s obrovským štěstím, to byl skvělý úspěch.

Není z Mýta do reprezentace dál než třeba z Chrudimi?
Určitě je. Vezměte si třeba Radana Kroulíka. Když byl ve Vysokém Mýtě, v reprezentaci nebyl. Vyměnili jsme si týmy a on do ní po pár zápasech vyletěl. Je to o tom, že hraje víc těžkých zápasů a je víc na očích trenérům.