Bylo to tak nyní při futsalové Lize mistrů, kam dorazili hráči Chrudimi, stejně tak před deseti lety při totožné události. A bude to i o čtrnáct dní později, kdy do portugalské metropole přijede v rámci kvalifikace o mistrovství Evropy česká futsalová reprezentace.

Haló, tady Sporting

Telefon však Franciscovi zazvonil i v létě roku 2000. Ozval se slavný Sporting Lisabon s nabídkou práce.

Jaké? Dělat tlumočníka a asistenta nové posile slavného lisabonského klubu - Pavlu Horváthovi, českému fotbalistovi.

„Zavolali mi a zeptali se, jestli se nechci starat o jednoho kluka z Česka, který neumí anglicky. Jasně, neváhal jsem,“ popisuje úplné začátky Francisco Pereira.

„Dostal jsem smlouvu, abych s ním rok trávil. Pomohl mu najít dům, vyřídil dokumenty k vízům,“ pokračoval. „Hned na začátku jsme se zkamarádili. Po prvním tréninku mě vzal na oběd, už tam jsem poznal, že to je skvělý člověk,“ přiznal Pereira.

O vtipné historky z jednoho roku v Lisabonu nebylo nouze. „Bylo toho opravdu hodně,“ smál se osmapadesátiletý Portugalec, který se při studiích v České republice seznámil se svojí současnou ženou Nanou Pereira. Přesto ale dokázal několik příhod vypíchnout.

„Stáli jsme u bazénu a on se mě zeptal, zda mám vodotěsné hodinky. Byl jsem v Česku sedm let, ale přesto byla slovíčka, kterým jsem nerozuměl. Přesto jsem mu odkýval, že ano, že jsou opravdu skvělé. A rázem mě strčil do bazénu. Vodotěsné nebyly.“

„Pořád si ze mě dělal legraci, ale já to měl rád. Třeba z mojí češtiny. Říkal, ať se naučím mluvit pořádně česky nebo mě vymění. Byla s ním velká sranda,“ vzpomíná.

S Pavlem Horváthem se Francisco prostě nenudil. Jen on dokázal uprostřed diskotéky plné lidí tancovat se židlí, nebo si při nákupu záchodového prkénka bez ostychu zkoušet, zda mu daná věc ideálně padne na zadní část těla. „Byla s ním všude legrace. Lidé si ho v Lisabonu nesmírně oblíbili, milovali ho,“ popisuje Francisco vztah lidí k Pavlu Horváthovi.

Prostě meloun

Na Francisca Pereiru vzpomíná Pavel Horváth i ve své knize, kde o něm mluví jako o „melounovi“. „Než ho Sporting zaměstnal, fandil Benfice. Její klubovou barvou je červená. Kvůli mně začal fandit zelenému Sportingu. Prostě meloun,“ culil se Pavel Horváth. Poté však zvážněl: „Francisco i Nana nám v hodně věcech pomohli a stali se našimi dobrými přáteli.“

Dlouhá léta se s nynějším trenérem zachraňující se Příbrami potkávali, ať už v Lisabonu nebo v Čechách. Nyní už komunikují výhradně přes telefon.

„Zůstali jsme kamarádi, zavoláme si. A to mluvíme spíše portugalsky, jazyk se dokázal částečně naučit,“ popisuje. „V České republice jsem při studiích žil celkem sedm let, nejlepším českým kamarádem je ale dodnes Pavel,“ přiznal Portugalec Francisco Pereira.