Proti Rumunsku jste měli s bratrem za úkol hodně napadat rozehrávku soupeře. Byl to úkol hlavně pro vás nebo pro celý tým?
Úkol byl hrát aktivní obranu, to ale nebylo jenom pro nás, ale pro celý tým. Snažili jsme je po hřišti honit, nutit je vyhazovat míče a držet je pod tlakem. To se nám dařilo, získávali jsme auty, standardky a byli jsme nebezpeční.

V prvním poločase nepadl ani jediný gól, čím to podle vás bylo?
Rumuni dobře bránili, ale to platí o celém zápase. Je škoda, že jsme některou z našich šancí nevyužili. Zlomilo se to v druhém poločase, už se nám hrálo lépe.

Byl jste u druhého gólu, byl opravdu vlastní?
Byl jsem tam, Kovi to nastřeloval, chtěl jsem to tečovat rovnou do branky, ale nasměroval jsem to trochu nešikovně do protihráče, ten si to srazil do branky. Byl to takový napůl můj gól. Asi by to bez teče šlo vedle.

Jak se vám hrálo s Romanem Marešem, který se do reprezentace po roce vrátil?
Já s ním hraju v Chrudimi, je to skvělý hráč a skvělý futsalista, vždy si vyhovíme. Je zkušený, udělá na hřišti minimum chyb, je to hráč, o kterého se na hřišti můžeme opřít. To platí v Chrudimi i v reprezentaci.

Nakonec vám nahrál na čtvrtý gól…
Bylo to z power play, na konci, bylo snadné to poslat do prázdné branky. Ale cením si i toho. Tenhle gól mi vzít nemůžou.

Rumuni jsou hodně impulzivní, vy naopak s bratrem vypadáte hodně v klidu, byl o těžké na jejich hru nereagovat?
Já to nikdy nehrotím, snažím se soustředit na svůj výkon. Ale bylo to vyrovnané utkání, emoce k tomu patří, někomu ujedou nervy, to se stává.

Jaké to vůbec je nastupovat v reprezentaci s bratrem?
Je to nejúžasnější pocit, to musí potvrdit každý, kdo něco takového zažil. Můžu si zahrát s bráchou a ještě ke všemu v jedné čtyřce a v reprezentaci. Je to prostě parádní.