Představení naší házenkářské „hvězdičky“ jsme končili školou. Nezbývá než tedy začít otázkou, jak se dařilo ve „třeťáku vejšky“? „Na začátku ledna jsem si zlomila nohu, sádru jsem měla tři měsíce, a tak jsem se bála, že si budu muset zapsat spoustu předmětů do dalšího ročníku. Naštěstí jsem všechno stihla absolvovat a zvládnout tak, že se tudíž zadařilo. Ještě mě na konci srpna čeká zaběhnout 1500m na čas, takže skoro každý večer chodíme s bráškou běhat, abych tuto trať natrénovala.“

Od 20. do 27. července trávila Štěpánka s kamarádkou a spoluhráčkou Petrou Volfovu pobyt v Tunisku. Jaký nejsilnější zážitek si odtud přivezla? A jak tráví další dny prázdnin? „Dovolená se vydařila po všech stránkách, bylo to fakt super. Zřejmě za nejsilnější zážitek bych označila naší cestu a návštěvu města. Hodně mě překvapil ten „bordel“ a špína okolo, všude byly poházené odpadky. A zážitek? Místní obyvatelé mužského pohlaví se na nás při průchodu města samozřejmě vrhli a hned nás tahali do krámků, že si musíme něco koupit. Dokud jsme si fakt něco nekoupily, tak nás nepustili a nakonec nás chtěli vyměnit za velbloudy. Naštěstí se nám pak podařilo zmizet. To také byla naše první a poslední návštěva města. Další dny prázdnin se ještě trošku aklimatizuji z dovolené a pak je budu trávit tak nějak po svém, co přijde, co se naskytne. Ale určitě přípravou do školy, samozřejmě přípravou na sezonu, protože tréninky už jsou v plném proudu. A koncem srpna jako každý rok, jedeme s rodinou k týdennímu pobytu na chatu v Trávné.“

Mrzí ji neúčast v play–off

Není od věci se zeptat, jak nejlepší házenkářka Hlinska hodnotí uplynulou sezonu, ve které tým HK vybojoval páté místo. O play off pro čtyři nejlepší nebyl tentokrát v Hlinsku zájem?„Uplynulá sezona by se dala zhodnotit kladně, ale nějaké ty zápory by se tam taky určitě našly. Klad vidím v tom, že i přes všechny ty problémy, které nás sužovaly včetně porážek na začátku sezony, kdy to s námi opravdu vypadalo bledě a atmosféra v týmu by se v tu chvíli dala krájet, jsme se jako jeden tým semkly a bojovaly až do posledních chvil. To nám přineslo úspěch, a tak konečné páté místo bylo nad naše očekávání. Tudíž si myslím, že spokojenost je na místě. Ale samozřejmě mě mrzela neúčast našeho družstva v play-off, jelikož si myslím, že jsme jarní soutěž měly dobře rozjetou a tu medajli bychom si už určitě zasloužily. Neřekla bych, že v Hlinsku nebyl zájem o play-off, prostě nebylo s kým tu nadstavbu hrát. Ale chtěla bych holkám i trenérkám moc poděkovat, že to nikdo nevzdal a bojovalo se až do úplného závěru soutěže!“

Po skončené sezoně 2008/2009 přichází vždy benefiční utkání Čechy – Morava a s ním i vyhodnocení nejlepších házenkářek. Za rok 2006 byla hlinecká „kanonýrka“ třetí, v roce 2007 získala titul nejvyšší a za rok 2008 jí patří druhé místo, když o vítězce Petře Laštovičkové z Dobrušky rozhodl jediný bod. Není to tak trochu líto? A jaké jsou pocity stát na „bedně“? „Asi bych lhala, kdybych řekla, že mě to nemrzelo. Právě proto, že rozdíl byl jediný bodík, bylo to přece jen trochu líto. Ale takový už je prostě sport. Jednou jste nahoře, podruhé dole. Na druhou stranu pro mě osobně už bylo úspěchem, že jsem se znova probojovala do nejlepší trojky. Vždyť výkony jednotlivých hráček se stále zlepšují. Tudíž druhé místo samozřejmě beru, je to veliký úspěch, který hřeje. A jaké je to stát na bedně? Abych pravdu řekla, tak jsem na ní vlastně ani nestála. Tentokrát proběhlo vyhlášení v rámci mezizemského utkání Čechy - Morava, které se hrálo v Krčíně. O poločase utkání mužů vyhlásil hlasatel naše jména a my jsme si došly pro ocenění. Ale jinak samozřejmě pocity byly takové smíšené, ale pěkné.“

Vítězka čtenářské ankety

Na pořad přišla anketa Chrudimského deníku o nejsympatičtější házenkářku HK. Zdalipak byla tato soutěž v házenkářském klubu sledovaná a co na další úspěch - prvenství její vítězka? „Anketa si myslím, že v našem klubu moc sledována nebyla. Možná spíše ze začátku, ale braly jsme to spíše jako legraci nebo zpestření. Spoustu lidí, co jsem potkávala, tak se mě na tu anketu ptali, tudíž je zřejmě, že zájem u veřejnosti byl. Že jsem vyhrála je určitě pěkné a všem za poslané hlasy moc děkuji.“

Jak je z anket patrné, Štěpánka Bonaventurová patří v národní házené ke špičce u nás. S tímto sportem však nelze vyjet za hranice. S handballem však ano. Nelákal hlineckou oporu někdy přestup k té mezinárodní házené - handballu? „Já jsem vlastně hanball už hrála, když jsem se dostala na střední škole do sportovního gymnázia v Pardubicích, kde ani českou házenou neznali. Začátky byly samozřejmě těžké, tak jako všude, protože pravidla jsou úplně jiná. A ještě navíc k tomu, jsem hrála obě házené najednou, tak že někdy se mi také stalo, že v handballu jsem udělala kroky, protože zase v té naší jich mohu udělat tolik, kolik chci. Ano, i tento sport mě bavil, ale nakonec jsem zůstala věrná té naší házené a jsem za to moc ráda. Přesto neříkám, že bych si hanball nešla znovu zahrát.“

Děvčata z Hlinska začala již s přípravou na nový ročník I. ligy. Co lze očekávat od nového soutěžního ročníku 2009/2010 ze strany Hlinska, ptáme se závěrem Štěpánky, které zároveň přejeme hodně sportovních i osobních úspěchů. „Ano příprava už je v plném proudu. V nastávajícím soutěžním ročníku to nebude nijak jednoduché. Vždyť družstva zůstala v lize skoro stejná, takže se dá očekávat opět vyrovnaná a kvalitní soutěž. Uvidíme, jak se to bude všechno vyvíjet. Já samozřejmě doufám, že se nám bude dařit natolik, abychom se zdravě popraly o některou z medailových pozic.“

JAROMÍR DOLEŽAL