Je sobota 19. 3. 2011 a na stadion ve švédském Östersundu přichází vice jak dvacítka národních šampiónů ve sportovní disciplíně zvané Zimní triatlon. Projdou kontrolou a pečlivě srovnají své boty, horská kola a lyže do očíslovaných boxů. V 10.00 už stojí všichni pod startovním obloukem. Čeká je 6 km běhu, 10 km na horském kole a 8 km na běžkách volnou technikou. To vše na skvěle upravených tratích, na které napadlo přes noc 10 cm čerstvého sněhu. Na startovní čáru se s číslem 6 řadí také dvacetiletý Marek Rauchfuss.


Nominaci si Marek zasloužil svými výkony v českém a světovém poháru, kterým předcházela celkem zdařilá sezóna v jeho hlavním sportu – crosscountry na horských kolech, kde získal 2x zlato v českém poháru a celkově skončil na druhém místě v kategorii U23. Za zmínku stojí i celkově osmý nejrychlejší čas v rámci nejtěžšího štafetového závodu světa - Dolomitenmann, kde za sebou nechal vice jak stovku závodníků.

Jako odchovanec KKL Hlinsko má však stále v krvi běh přespolní i běh na lyžích, a tak začíná uvažovat o zimním triatlonu. Poté, co zajede 17. místo na MČR v cyklokrosu v Hlinsku, kde od Zdeňka Štybara nedostává “rundu”, ač jako jediný z elitní dvacítky nemění kolo, a druhý den udrží první vlnu na Jizerské padesátce, se může těšit na 1. závod ČP v zimním triatlonu. Ten se jede díky organizačním schopnostem jeho bývalého trenéra a kouče CK MTB Hlinsko Petra Svobody v Hlinsku. Bohužel se díky oblevě pouze běží a jede na kole, ale Markovo vítězství je i tak pro všechny obrovským překvapením. Stejný scénář se opakuje i ve Žďáru nad Sázavou, kde Marek vítězí nad mistrem světa v duatlonu Karlem Zadákem. Mezi těmito závody zajede skvělé druhé místo na „svěťáku“ v slovenských Látkách, kde ho porazí pouze úřadující mistr světa Švéd Svanebo. Po 14denním soustředění na Kanárech, kde najede 2 000 km na silničním kole, vyráží na SP do italského Malsu. Zde se však projeví nedostatek aklimatizace, závodí se mezi 1000 – 2 000 m. n. m., a je z toho “až” 6. místo. Nicméně šéf české federace WTT Ivo Grabmuller už je rozhodnutý a Marek je nominován na Mistrovství Evropy.

Na rozdíl od většiny startujících, kteří letí alespoň do Stockholmu, jedeme spolu autem. Marek stihne po cestě ještě trénink (2x vyjíždí na hřebeny Krušných hor a na Cínovec běží) a ve středu v noci se plavíme do Švédska. Do Östersundu dorážíme až před pátečním ránem. Po pátečním tréninku na závodních tratích je rozhodnuto: Marek se přihlašuje do elitní kategorie, i když věkem patří do K23.

Po startu je vidět, že Marek toho na sněhu moc nenaběhal a čelo závodu ztrácí z dohledu. Do depa dobíhá až na dvanáctém místě se ztrátou dvou minut. Doufáme , že čerstvý sníh a dost těžké 4 okruhy na horských kolech budou Markovi svědčit a ztrátu smaže. Potvrzeno! Do posledního kola s ním vjíždí už jen Rus Andrejev, společně vybíhají i z depa po přezutí lyží. Rus jede výborně a brzo se Márovi ztrácí. Také Svanebo jede na domácích tratích skvěle a stahuje téměř minutovou ztrátu na Marka. Vypadá to na skvělé třetí místo, ale ve chvíli, kdy Marek vjíždí na stadion, objeví se na penalizační tabuli číslo 6! Křičíme na Marka, ať zajede do boxu, jinak bude diskvalifikován. Marek už tuší, že se penalizace týká přilby, se kterou odjel půl kola na lyžích a zajíždí do boxu. Nervy drásající počítání rozhodčího je nekonečné, vždyť na stadion už vjíždí vicemistr světa Bauer. Fiftýn! Marek může vyjet do cílové rovinky a bronz z mistrovství Evropy je doma!

Marek Rauchfuss st.