Futsalový král jede dál, byť mu stále uniká vysněný úspěch v Lize mistrů. Před týdnem opět nepostoupil do Final Four, mezi nejlepší čtyři týmy Evropy.

Ve futsalu, stejně jako ve velkých sportech, jsou totiž zásadní komoditou peníze. „My máme rozpočet na úrovni šesti až sedmi milionů,“ prozradí prezident klubu František Tichý. „A ty nejlepší kluby třeba desetkrát větší,“ doplní Felipe Conde, trenér ERA-PACKu.

Tenhle rozdíl byl zřetelný v zápase Chrudimi s Kairatem Almaty. Právě kazašský gigant se na úkor českého mistra prosadil do elitní čtyřky. Chrudimští si zase musí minimálně rok počkat.

„Ale poslední dva roky, s příchodem trenéra Condeho, se ten rozdíl zmenšuje,“ stále věří prezident Tichý.

Takže vás pořád žene vidina postupu do Final Four?
Už tolik ne. Upnutí jsme na to byli, když jsme k tomu byli blízko, ale to už je nějakých deset roků zpátky.

Myslíte zápas s Kairatem na chrudimském zimáku v roce 2007? Dlouho jste vedli, ale nakonec prohráli 4:5.
To bylo nejblíž, teď už je to daleko. Rozumný člověk to vidí, cítí. Už je tam obrovský rozdíl.

Zvětšuje se?
Zvětšoval. Ale trenér Conde je opravdu kvalitní. Pracuje s mužstvem, umí ho připravit. Hráči pod ním rostou: Koudelka, Slováček, bratři Drozdové. Myslím si, že se zase přibližujeme. Bylo to vidět i proti Kairatu.

Chybí vám peníze?
Snažíme se udělat profesionální podmínky hráčům a trenérovi – toť vše. Další, co se pohybují kolem klubu, to dělají zadarmo, jen z lásky ke sportu. Nebo za nějakou drobnou almužničku. Třeba masér Zdenda Biben. Snažíme se mu nahradit ušlou mzdu, aby mohl masírovat naše kluky. Ale jsou to strašně malé částky.

Je hodně složité shánět pro klub peníze? V Chrudimi jste fenomén. Pomáhá vám to?
Je to hodně těžké. Sice jsme tady jeden ze dvou největších sportů, ale čím dál jste od Prahy, tím míň finančních prostředků se dá sehnat. My máme hlavně malé partnery. Jako se říká, že velký byznys se dělá v Praze, v tomhle je to stejné. Větší partneři jsou v Praze. My působíme ve skromnějších podmínkách, už dlouhou dobu nemáme v lize nejvyšší rozpočet.

A kdo tedy?
Lépe na tom byly Teplice a teď určitě Sparta.

Ale vy jste přece mistři?
Paradoxně je to čím dál složitější, moc tomu nerozumím. Ekonomika roste, nebo doteď rostla. Přesto se peníze shání hůř a hůř. A teď se objevují prognózy, že by měla stagnovat. Nedokážu si představit, jak se budou peníze shánět, když už teď je to problém.

Vzpomínáte na svoje začátky, na éru klubu Nadoraz Rváčov. Čekali jste tehdy, že dostanete futsal na profesionální úroveň?
My jako Rváčov jsme asi sedm let hráli druhou ligu a sloučili jsme se s ERA-PACKem Chrudim, který kopal okres. Oni měli dobré fotbalisty, kluky, co hráli třetí ligu za Chrudim. Od prvopočátku jsme chtěli do ligy.

Přitom jste měli v hale hrozný povrch, divnou gumu.
První titul jsme na ní ještě vyhráli, ale pak se zásluhou Sokola i města udělala nová palubovka.

Kdy vznikl fenomén ERA-PACK?
Měli jsme několik zlomových bodů. Po postupu do ligy jsme získali dva tituly, ale v další sezoně jsme skončili třetí. Poté přišel první zásadní krok, získali jsme bratry Marešovy.

Profíky, že?
Oni hráli v Rusku, u nás o ně byl boj. Ale díky veteránovi Honzovi Ceralovi (sekretář klubu - pozn. red.) se to povedlo. Připravovali jsme to dlouho. Najednou přišli kluci, kteří znali futsal na nejvyšší úrovni. Byl to úplně jiný sport.

Další bod?
To byl příchod Lukáše Rešetára v roce 2008. Zase nás to pozvedlo. Jeho výkonnost byla oproti ostatním jinde.

Mrzel vás jeho letošní odchod do Plzně? Byl kapitánem, vyhrál deset titulů.
Není to jednoduché. Připravovalo se to dlouho, byl nespokojený. Každé tři měsíce jsme řešili nějaké problémy. Nakonec našel motivaci jinde. Výkon ovlivňují i jiné faktory než ty sportovní. Jde i o osobní problémy hráčů nebo realizačního týmu. Ale jeho odchod mě mrzí, i když jsme na něj byli připraveni. Odešla nám kvalita, je to oslabení. Myslím, že měl ještě rok vydržet, pod trenérem Condem mu to svědčilo. Teď mu to bude chybět.

Ale zpět k zásadním zlomům ERA-PACKu. Nebyl tím úplně největším příchod Brazilců? Tento váš krok z roku 2009 vlastně změnil celý český futsal.
Byla to vlastně shoda náhod. Náš mezinárodní manažer Tomáš Hamsa se učil na vysoké škole angličtinu a španělštinu. Bez toho bychom to nezvládli. Navíc v Kairatu končil Brazilec Cacau a sám se nám nabídnul. Komunikoval s ním Tomáš, já trochu rusky. A s ním přišel Max, už je tady deset let.

Letošní česká liga slibuje velkou bitvu o titul. Máte ze Sparty či Teplic respekt?
Samozřejmě, každý rok je to stejné. Teď se to rozehrává, důležité bude play off. Může to ovlivnit zranění, výpadek formy, osobní problémy. Sparta vypadá silně, umí sehnat skvělé hráče. Ale jedna věc je futsalisty přivést a druhá s nimi pracovat. V tom je, myslím, naše výhoda.

Jak dlouho ještě vydržíte?Vy a vaši spolupracovníci.
(směje se) To nedokážu říct. Náš čas se pomaličku chýlí ke konci, jsme trošku vyhořelí, cítíme to na sobě. Bude to na mladých, aby to po nás převzali. Věřím, že klub pojede dál.