V pátek se nám pěkně „zakulatil“ dlouholetý sportovní redaktor a současný dopisovatel Chrudimského deníku JAROMÍR DOLEŽAL, který se dožívá sedmdesáti let. K nim mu samozřejmě celá redakce přeje všechno nejlepší a ať mu to ještě dlouho „píše“. A při této příležitosti je určitě na místě rozhovor s jubilantem převážně na sportovní téma. A vzhledem k tomu, že si dlouhá léta tykáme, nebudeme předstírat, že tomu tak není…

Kde se u tebe vzala láska ke sportu?
Od rodičů jsem nějaké sportovní geny nezdědil. Přišlo to tak nějak samo. V házené či košíkové jsem byl v mládežnických chrudimských družstvech většinou jen náhradníkem. Na vojně jsem se ocitl v Jíncích, kde tamní Dukla hrála první ligu národní házené. Tam jsem sloužil spolu s Pavlem Capouškem. Do týmu jsme se ani jeden neprosadili. On pak úspěšně hrál mezinárodní házenou, mimo jiné i druhou ligu za Transportu Chrudim. Já jsem začal v Jíncích psát o Dukle do vojenského časopisu Sokolovo a tím začala moje padesátiletá kariéra sportovního psavce.

Se kterými periodiky jsi spolupracoval?
Nejvíce let jsem působil v okresním Budovateli, kde jsem vedl celou sportovní stránku. Pravidelně jsem dopisoval i do krajské Pochodně a když bylo potřeba zpopularizovat větší úspěch místních sportovců, tak jsem přispíval i do deníku Československý sport. Na něj mám krásné vzpomínky, neboť tato redakce každoročně pořádala pro dopisovatele, které nazývala zlatým fondem tělovýchovy, předvánoční setkání, kde nejlepší z nich oceňovala.

Spolu jsme se blíže poznali při společném působení v závodním časopise Transportér. Jak na toto období vzpomínáš?

Největší mimopracovní perličkou bylo, když jsi fotil můj zářivý úsměv s posledními čtyřmi horními zuby před zhotovením zubní protézy. Líbilo se mi také pravidelné dojíždění do hlinecké tiskárny ke korektuře novin, protože tehdy se dělaly noviny doslova na koleně a ne tak jako nyní pomocí počítače. Vždycky ve středu jsem si tak přivezl z této cesty výborný holetínský bochník chleba.

A jak ses dostal k současnému působení v Deníku?

Do tehdejších Novin Chrudimska jsem přešel v roce 1993 v době, kdy se začaly v Transportě snižovat stavy zaměstnanců a jako náhodou za mnou přijel do redakce Transportéru Vladimír Buriánek z Hradeckých novin. Nabídl mi vzhledem k mým bohatým sportovním zkušenostem funkci sportovního redaktora u Deníku. Nabídku jsem přijal a při odchodu do předčasného důchodu jsem ti předal v roce 1999 štafetu sporťáka, vzpomínáš?

No jistě! Na to nemůžu zapomenout, když tady stále působím, a ty mě pomáháš jako dopisovatel. A vzpomínáš zase ty, jak jsem ti kolikrát z legrace říkal, že jednou budeš nejstarším dopisovatelem Deníku? Do Aloise Svobody z Cesty Vysočiny máš sice ještě daleko, neboť mu je už 85 let, ale jsi štíhlý jako proutek, takže je předpoklad, že budeš ještě řadu let pokračovat…
Při letošním vyhodnocení Osobností města Chrudimi jsem prohlásil, že se sportem asi umřu. Takže neplánuju nic dopředu, všechno ukáže čas a zdraví. Nechme se překvapit…

Se sportem trochu souvisí i tvé dlouholeté působení ve sběrně Sazky a Sportky TJ Transporta Chrudim. Co říci k tomu?
I v této oblasti došlo ke značné změně. Za mého působení jsme sázenky Sportky vozili v bedně na pardubickou poštu, odkud putovaly vlakem do Prahy. Teď se dá sázet online a ještě v neděli, zatímco my končili s přijímáním sázenek v pátek večer. Sám jsem si občas vsadil jenom symbolicky, ale více než čtvrtá cena z toho nikdy nebyla. S mojí funkci vedoucího sběrny souvisela i práce sekretáře oddílu kopané Transporty Chrudim. Musím se pochlubit s tím, že za celou dobu, kdy chodily kontroly z tělovýchovné jednoty, OV ČSTV a samotného ústředí Sazky, jsem měl vždycky všechno v naprostém pořádku, a to i díky obětavým spolupracovnicím Janě Mrázkové, Blance Dostálové a Zdence Malé.

Široká veřejnost tě taky zná z tvé hlasatelské činnosti při fotbalových a hokejových zápasech. Kde všude?
Bylo a je toho opravdu hodně. Ve Stolanech už působím jedenáctou sezonu. Nejprve jako sekretář a pak mi dali do „vínku“ i mikrofon. Na stadionu AFK Chrudim to už je také nějaký pátek. Kromě fotbalu mě znají hlavně hráči meziokresního hokejového přeboru, kde tuto soutěž vedeme s Bohuslavem Součkem. Já píši zápisy o utkání a hlásím. Bohužel jsem po deseti letech ztratil spolupracovnici, moji manželku, jež ze zdravotních důvodů musela činnosti na časomíře zanechat.

Docela mě zaráží, že jako sportovní fanda nemusíš moc futsal, i když v něm právě chrudimský Era–Pack slaví mnohé úspěchy. Proč?

Léta letoucí jsem se bavil fotbalem a když sem přišel futsal (teď si nechci rozházet kamarády z tohoto sportovního odvětví), tak názor nejen můj, ale i řady fotbalistů je takový, že futsal bere hráče velkému fotbalu. A konečně v této souvislosti jsou pro mě páteční zápasy futsalu od 20 hodin v chrudimské hale příliš “z ruky“ a dávám přednost bačkorové kultuře, pokud se zrovna nehraje meziokresní hokejový přebor, kde jsem na časomíře nepostradatelnou osobou.

Svého času jsi zpíval s hudební skupinou Františka Mrázka a své vystoupení uváděl slovy: žádný smutek, žádný žal, zpívá Mírko Doležal. Řídíš se tímto optimistickým rčením i v osobním životě?
Kde jsou ty časy, kdy mě to ještě jakž takž zpívalo. Rád na své pěvecké zážitky z tanečních zábav vzpomínám a třeba také na mou účast v redakční Carusošou. Zmíněným sloganem se snažím řídit a smutek si nepřipouštět, i když to je někdy těžké. Ale s úsměvem na rtech jde, jak říká klasik, všechno líp.

A na závěr rychlodotazník:

Sparta/Slavia – můj otec pocházel z Letné, proto jsem měl blíže ke Spartě. Ale dnes, když vidím ty levoty ve fotbale, tak je mi nějaké fandění „šumafuk“. I když musím podotknout, že sleduji tabulky od 1. ligy až po 4. „pralesní.“
Fotbal/hokej – u mě to je asi „fifty – fifty“. Mám rád oba tyto sporty. A nejhorší pro mě je podzimní období, kdy se překrývají a nevím, kam dřív (např. nemohu už hlásit do Stolan, ale musím na hokej).
Pivo/víno – dříve jsem měl raději pivo, v současnosti mám rád obě tyto tekutiny. Nesmím však jejich konzumaci přehánět, neboť jsem pod zdravotní kontrolou. Přesto pan doktor tvrdí, že jedno ani druhé v malé míře nevadí. A toho se držím.
Kino/divadlo – když řeknu pravdu, tak si lidé pomyslí, že jsem kulturní barbar. Moje veškeré zájmy se soustřeďují na sport a na kulturu mi nezbývá čas. Příležitostně se samozřejmě rád podívám v televizi třeba na pěkný film.
Moře/hory – Zamlada jsem byl v Bulharsku u moře, kde se mi samozřejmě líbilo. Zimní hory mě neoslovily z důvodu, že jsem se na Chrudimsku nenaučil lyžovat. Jiná věc jsou hory v létě, kdy se mi líbily třeba túry v Tatrách.