Nebylo v minulém roce jediného sportovního odvětví, které by krutě nepoznamenala vyhlášená covidová omezení. Travní lyžování, na mezinárodní scéně tradičně velmi úspěšná česká disciplína, nebylo výjimkou. Dlouholetý reprezentační trenér Daniel Mačát musel ze svých plánů škrtnout veškeré mezinárodní akce a byl rád, že alespoň v Česku se pohárové a mistrovské soutěže odjely. A v nich se prosadili také jeho kluboví svěřenci ze Slovanu Moravská Třebová. Trenér nyní doufá, že rok 2021 bude pro travní lyžaře přívětivější, vždyť jeho vrcholem má být domácí mistrovství světa.

Jaký byl „podivný“ sportovní rok 2020 z pohledu českých travních lyžařů, ať na domácí nebo mezinárodní scéně?
Stejně jako v ostatních sportech byl i ten trávařský rok plný omezení, nepříjemných změn a rozhodnutí. Bohužel ani našemu sportu se koronavirová krize nevyhnula a od konce zimy bylo jasné, že nic nebude tak, jak bylo naplánováno. Soustředili jsme se proto především na domácí kalendář a vytvořili jsme větší prostor pro akce zaměřené na nové zájemce o lyžování na trávě.

Mohl byste celkově shrnout, jak se ve světě travního lyžování projevila koronavirová krize, jak se podepsala na tréninkových a závodních možnostech, jaké závody se vám vůbec podařilo odjet?
Od jara postupně přibývalo národních lyžařských svazů, které svým sportovcům zakazovaly nejen pořádat, ale také se účastnit mezinárodních akcí. Tato rozhodnutí postupně udělali tradiční pořadatelé závodů v Itálii, Japonsku, Švýcarsku, Rakousku, Švédsku a Íránu. Ze všeho nejvíce mě mrzí zrušené mistrovství světa juniorů, které se mělo konat v japonském Naganu těsně před olympiádou v Tokiu. Naši junioři tak neměli šanci zopakovat rekordní zisk deseti medailí z předcházejícího šampionátu a ročník 1999 bez náhrady přišel o své poslední juniorské mistrovství světa. Jediná země, kde se mezinárodní závody mohly pořádat, byla Česká republika. U nás se dva FIS závody jely, byly však součástí českého poháru s tradiční účastí slovenských závodníků. Našim trávařům se povedlo odjet kompletní český pohár a jedna jeho část se dokonce poprvé v historii uskutečnila na Slovensku.

Měli čeští travní lyžaři v roce 2020 vůbec nějaké srovnání s mezinárodní konkurencí a pokud ano, jak se jim vedlo?
Bohužel jsme se měření sil se zahraniční soupeři nakonec nedočkali, protože uvedená opatření ve většině zemí zabránila lyžařům vycestovat.

Jakých úspěchů dosáhli v loňském roce zástupci moravskotřebovského oddílu?
Vrcholem zvláštní sezony se stalo zářijové mistrovství České republiky v Předklášteří. Moravskotřebovští lyžaři dosáhli celkem na osm cenných kovů. Titul republikové šampiónky vybojovala v juniorské kategorii Šárka Abrahamová ve slalomu, navíc v dalších dvou startech přidala ještě dvě bronzové medaile. Tři stříbra si připsala ve své první závodní sezoně Thea Trnková. Václav Mačát se radoval z bronzu v superobřím slalomu a další jeho medaile, tentokrát ve slalomu, měla stejnou hodnotu.

Můžete krátce připomenout historii travního lyžování v Moravské Třebové a nejvýznamnější reprezentanty?
Lyžaři z Moravské Třebové se do travního lyžování zapojili poprvé v roce 1989 a o dva roky později se mohli radovat z první velké medaile. Na juniorském mistrovství světa si pro stříbro dojela Karin Stejná. Hned další sezona přinesla první titul. Ze Slovenska se v červenci 1992 se zlatem do Moravské Třebové vrátil juniorský mistr světa Michal Mačát. Ten se stal jedním z nejúspěšnějších travních lyžařů v české historii, vybojoval rovněž titul mistra světa mezi dospělými, když si ve Švýcarsku v roce 1997 dojel pro zlato v superobřím slalomu. Svoji veleúspěšnou kariéru zakončil ziskem křišťálového glóbu za celkové vítězství ve světovém poháru 2001. Zlato z juniorského mistrovství světa má ve své sbírce také Lukáš Kolouch, pro stříbro si v této věkové kategorii dojel Lukáš Brýdl. Další medailistkou z nastupující generace je Šárka Abrahamová, která na předloňském juniorském mistrovství světa získala bronz.

Daří se českému potažmo moravskotřebovskému travnímu lyžování rozšiřovat členskou základnu? Jaký je zájem dětí? A jak je tomu v tomto směru jinde ve světě?
Našli jsme snad jednu pozitivní věc na současné situaci. Vzhledem ke zrušení všech mezinárodních akcí jsme se mohli více zaměřit na vyhledávání nových talentů. Uspořádali jsme několik tréninkových kempů s programem pro začátečníky a myslím, že se nám celkem dařilo probudit zájem dětí, které se našich akcí zúčastnily. Podle zpráv z trávařského světa se podobnou cestou vydaly i další tradiční bašty tohoto sportu, takže hned tento rok budeme schopni posoudit, kde se to podařilo.

Jaké podmínky má v současnosti české travní lyžování pro svůj další rozvoj? Kolik u nás máme přibližně sportovců, klubů, trenérů, kolik je v Česku svahů, kde se tento sport dá provozovat?
Naše dlouhodobé vynikající výsledky nám zajišťují velmi dobrou podporu ze strany lyžařského svazu. V patnácti klubech máme přibližně stovku závodníků, o které se stará minimálně jeden kvalifikovaný trenér v každém oddíle. U nás jsou v současné době čtyři svahy, na kterých pravidelně trénujeme a pořádáme závody.

V příštím roce by se ve Štítné nad Vláří nedaleko Zlína mělo konat mistrovství světa. Dá se říci, že je to pro vás vrchol dlouhodobé práce? Předpokládám, že ambice budou medailové… Kdo má patřit mezi české favority?
Samozřejmě, že mistrovství světa na domácím svahu je vždy vrcholem systematické práce pořadatelů i domácích závodníků. Naši reprezentanti chtějí cenné kovy a budou jistě patřit k favoritům. Máme v týmu medailisty z předloňského šampionátu ve Švýcarsku Martina Bartáka a Adélu Kettnerovou a několik dalších nadějných lyžařů, kteří se chtějí medailově prosadit. Dokonce se na svahu objeví legenda světového travního lyžování Jan Němec, který se jen pro tento mimořádný svátek vrátí na zelené svahy, aby po letech změřil síly s nejlepšími.

Věříte, že se díky tomuto šampionátu dostane travní lyžování více „do světel ramp“, že pro vás bude příležitostí, jak ho dostat více do povědomí veřejnosti?
Díky dlouholeté spolupráci s Českou televizí věřím, že budeme celý týden ve vysílání ČT Sport. Když přijdou nějaká medailová umístění, tak to bude jistě i v hlavním zpravodajském pořadu Branky, body, vteřiny. Na posledních dvou světových šampionátech v Rakousku a Švýcarsku byl s námi na místě také štáb České televize a podrobně informoval o výsledcích českých reprezentantů.

Změnilo se v poslední době složení lyžařů ve světové špičce, objevují se silní závodníci z jiných než tradičních zemí? Pokud vím, úspěchy sbírala třeba Japonka…
Po malém útlumu se znovu rozšířila základna v Rakousku a z ní rostou další výborní závodníci. Japonka Maedová na sebe poprvé výrazně upozornila v roce 2017 medailí na mistrovství světa juniorů. Následujícímu juniorskému šampionátu kralovala, když vyhrála všechny čtyři disciplíny, a šokující bylo její suverénní vystoupení na mistrovství světa mezi dospělými, kde tento famózní výkon zopakovala. Nová generace kvalitní lyžařů vyrůstá na Slovensku a věřím, že se začnou prosazovat lyžaři ze Švédska či Íránu.

Dříve, než se travní lyžaři dostanou znovu na travnaté svazy, musí přečkat dlouhé zimní období. Jak se budou připravovat v tomto čase?
Většina travních lyžařů se přes zimu připravuje na sněhu a pravidelně se účastní i závodů v alpských disciplínách. Jsou mezi nimi i velmi úspěšní lyžaři, kteří se především v žákovských a juniorských kategoriích umísťují také na špičce českých soutěží na zasněžených svazích.

Když mladého sportovce případně jeho rodiče zaujme travní lyžování a chtěl by ho vyzkoušet, co pro to může v našem regionu udělat? Jak se lze zapojit mezi trávaře?
Nejlepší bude kontaktovat přímo mě a já každému adeptovi poradím, jak se do naší trávařské rodiny připojit. Základní informace získá každý zájemce také na oficiálním webu Svazu lyžařů České republiky a facebookovém profilu českého travního lyžování.